Chování vojáků USA v zahraničí se nikdo nemůže divit. Řadoví pěšáci se rekrutují spíše ze spodnějších vrstev tamní společnosti. Není divu. Při náboru je lákají na takové vymoženosti jako je sociální zabezpečení. To ostatně zkoušeli i u nás. Někde je vyhazovali z vysokých škol. Když někdo pošle takové jedince do země, kterou ani neumí ukázat na mapě a řekne jim, že jsou nejlepší na světě, není divu, že se chovají tak, jak se chovají. Místní se k nim podle toho staví. Jestli to s Afghánistánem někdo myslí vážně, bude tam muset zachovat nějakou formu přítomnosti dalších 40 nebo i více let.
Hodně režimů v muslimských zemích bylo donedávna skoro ateistických. Neřekl bych, že americký prezident má jen slaboduché poradce, kteří mu nejsou schopní vysvětlit, že tihle lidé jsou vlastně jeho nejlepšími spojenci, přestože je musí veřejně odsuzovat, protože terorismus v jejich zemích nemá šanci, ale třeba Bushovu prezidentskou kampaň financovali mimo jiné zbrojovky. Bylo by smutné, aby jim to nějak nevrátil. USA mají poměrně přísné zákony proti korupci. Za hranicemi už není taková kontrola a snáze se něco ulije a pošle na správná místa. Myslím, že někdo z americké vlády měl dokonce firmu, která zásobovala armádu v Iráku. To by byl skandál asi i u nás.
Muslimové v Evropě teprve budou problém. Atentátníci v Británii se tam už narodili, v zemi předků možná ani nebyli, a přesto se staví proti své nové vlasti. Dříve mi nevadili, ale od té doby, co jsem se s nimi byl nucen seznámit více než jen na ulici, na ně mám stejný názor, jako na naše nepřizpůsobivé spoluobčany. Nižších vrstev se to samozřejmě týká více, ale ani u vzdělaných není vyjímkou, že zemí, kde právě jsou, vyloženě pohrdají. Chtějí jen podpory, pracovat co nejméně a vymýšlí, kde by jim kdo co dal zadarmo. Naučit se jazyk je ani nenapadne, pokud k tomu nejsou vyloženě donucení. Nikdo zatím nepřišel na to, že stát není zaopatřovací ústav a dát větší přídavky na 2 nebo 3 děti, aby si je mohl každý normální člověk dovolit, nic na 4 a na páté a další vypsat zvláštní daně a zvýšit věk odchodu do důchodu pro rodiče, by zbavilo stát nejen starostí s demografickým vývojem, ale přineslo by i nemalé úspory. Bylo by po problémech s přistěhovalectvím a převládáním různých menšin.
Divím se, že nějakého ambiciózního právníka ještě nenapadlo, že by se na základě koránu dalo třeba zkusit zažalovat muslimy jako hnutí směřující k potlačování práv a svobod. Například šíření víry i mečem by se možná takhle dalo brát. Asi by se ale nenašel dost odvážný soudce. V každém případě by to byla šance i pro jejich duchovní. Mohli by ukázat své kvality. Nebo by poupravili korán. Možná by taky něco vyšťourali v bibli a to by pak bylo hodně zajímavé. Typuji výsledek na změnu Listiny práv a svobod.
S těmi Ukrajinci, asi jak kdo měl štěstí. Jejich ubytovny jsem během zátahů na hledané osoby navštívil několikrát. 95 procent by se jich dalo schovat pod to klišé, které vytvořili spolužáci. Když jsme chtěli očkování, bylo nám vysvětleno, že lidí je dost, ale finančních prostředků málo a na nějakém policajtovi v podstatě nezáleží.
Každá země je obrazem lidí, kteří v ní žijí. Proto je Švýcarsko, které většinou leží v neúrodných horách a nemá ani nerostné bohatství, centrem světového bankovnictví a některé jiné státy, které mají nerostného bohatství na rozdávání, ho nejsou schopné ani těžit.
Co se týká pobaltských států, teď už to nejspíš nikoho nepřekvapí, ale koncem 90. let byl rozdíl proti nám velice nepatrný. Veřejná doprava třeba v Estonsku byla proti naší neporovnatelně lepší. Lidé byli tak nějak spokojenější, přestože měli menší platy. Všechno fungovalo. Měli být na co hrdí.
Postavení Lotyšů ve vlastní zemi není zrovna ideální, protože tvoří menšinu. Většinu mají Rusové. Kdo tam byl, ví jak mají všechny pobaltské národy Rusy v lásce a nediví se, že nikdo zrovna moc neodsuzuje svoje spoluobčany bojující v divizích SS, které patřily k nejhouževnatějším. Bylo jedno s kým, hlavní bylo, proti komu. Pochopili, že jestli chtějí žít po svém, musí vytvořit zákony, které k cizincům nejsou zrovna přívětivé. Nevím, jak je to teď, ale dříve například platilo, že každý musí ovládat lotyštinu. Bylo několik stupňů. Tuším 7. Popelář musel znát 1. učitel 7. Získat pro Rusy občanství, přestože tam žili dlouho, nebylo úplně snadné. Podivné je, že jim to EU ani moc nevyčítalo. Nebáli se prostě problémy pojmenovat a řešit je.
