HONZAD [
2013-03-05 19:23:50]: Takže: nesouhlasím s dělením na ženská - chlap. Když ti padesátikilová ženská tonfou vrazí na solar, půl hodiny nevstaneš a pak vidíš poslední večeři páně ještě dvě hodiny navíc. Když ti brnkne o nos, deset minut nevidíš. Můžeš mít 260 kilo a můžou ti říkat Ultradobek.
Petra tam hlavně nebyla sama, byl tam její kolega, co měl nějaká kila a měl ho bacit jako první. Ten měl být ve střehu, ten selhal ještě víc.
Ona se postavila vedení sice statečně, ale díky svým vlastním chybám a v podstatě zkritizovala samu sebe. Nebýt její neprofesionality, nemusela dělat v tomto případě rámus přes média. Ale pořád pamatujte, že každému se prostě něco nepovede, neměla zkušenosti i přes dobu služby a zřejmě to tam u nich vypadá tak, že si dělí lidi na kámoše a ostatní, takže proti kámošům se přece nikdy nezakročuje. Jenom absence sebereflexe je u poldy nebezpečím pro kolegu. První zákon o kolegialitě, kdy musím chránit svého parťáka, tady dostává silně na prdel.
Přesto říkám, že nám všem i přes svoje chyby (a ty máme každý) ukázala, jak se s managery musí jednat a hlavně, že jako jediná na to měla odvahu. Nebo jedna z mála. Takže z tohoto hlediska hluboká poklona, za ten zákrok těžký pojeb.
Měl jsem kdysi taky názor, že útok na vč při důsledně vedené službě je prostě nevyhnutelný, ale dostal jsem od kolegů těžkou sodu. Po stránce právní má Petra pravdu, ale tady je ještě stránka jiná a to taktika. Pachatel se prostě už jen z hlediska bezpečnosti poldy a jeho parťáka, nesmí k útoku vůbec dostat všude, kde je nějaký čas na přípravu nebo reakci. Kdo udeří první, vyhrává. Že tohle zkušená policistka neví, to je malér. Pak už to nemůže být útok, ale max aktivní odpor pachatele. Jinak řečeno: při troše poctivosti a úcty k poraženému soupeři nebo spíše nepříteli, nebudeme pašíka, kterému jsme pokrčili metlu, ještě tahat po soudech. Protože mnohdy jsme museli jednat daleko dříve, než mohl cokoliv udělat.
