Pánové,
hlavně klid a žádný nervy. Prdne Vám žilka a ještě budete tahat nohu, za to já Vám rozhodně nestojím. :-))
Ano, ženský u policie nemají co dělat, ovšem i plno chlápků, se kterými jsem i já sloužila. Báli se a chyběla jim právě ta důraznost a to mohli mít třebas 2 metry. Na oddělení jsem měli por. Ing. "Ludánka", 40. letého chlapa, který témře před každým zákrokem zvracel a měl průjem. Z auta byl oříšek ho dostat. Odešel záhy.
Já mám krásných 164 cm a jsem řádně rostlá, ale kdo si myslí, že právě na vizáži HLAVNĚ záleží, tak i mě to vyčarovalo úsměv na tváři. :-)
Mou zbraní vždy byla má nevymáchaná huba a lehká drzost. největší výzvy pro mě byli právě ti "hájení", městští úředníci, co se jim musí jít na ruku, podnikatelé, co vlastní pár restaurací a drahé vozy...... Takový se mnou měli peklo a mysleli si, že i mě peklo udělají. Nasrat!! Je ale fakt, že do pár podniků na jídlo ještě teď nemůžu. Pořád na mě myslí. A protože jsem měla na starost "známce" při výtržnictví, přesdrškách a tyrany žen (tyto spisy mi přiděloval sám vedoucí), je zřejmé, že jsem se s těmito lupeny stýkala velice často. Taky byli rádi, protože každý z nich to odskákal a bylo mi jedno, jestli se s ním potkám ráno po noční v penny, nebo v čekárně u zubaře, nebo jen tak na ulici, nebo bude vyhrožovat, že pořeže bráchovi ksicht, neb jeho dcera s ním chodí do třídy na základce, protože my jsme ves a známe se tu všichni téměř dokonale.
Kdo se mnou sloužil ví, jak se se mnou slouží a že o strachu nebo nekolegyalitě to rozhodně nebylo.
Mým jediným cílem je ještě vydobýt ten výstroják a pak táhnu taky do civilu, kde chci dělat v dětském pasťáku, kterého jsem patronem a taky sponzorem.
I když..... ještě pár věcí bych na srdci měla. ;-)