Hammere, nečekal bych, že zrovna ty budeš tenhle zákrok hodnotit, samozřejmě jen podle informací z médií, jako puberťák, který rád kouká na americký akční filmy. Nebo si máme myslet, že za tvých časů jste byli líp cvičeni? Nebyli! Teď se cvičí víc a kvalitněji a věř mi, že mám možnost srovnání. Cvičil jsem jako strážník MP s PČR od roku 1995 a cvičím u PČR dnes jako příslušník OOP. V posledních letech se bojaři a i jejich nadřízení probudili a snaží se výcvik přizpůsobit realitě a naštěstí se to i právně posunulo k razantnějšímu použití donucováků.
Volal jsem kamarádovi, co ve Vodňanech slouží a měl službu ten den, kdy se to stalo a pochopitelně to nebyla žádná akční zábava, ale tvrdý střet na bezprostřední vzdálenost na stísněném prostoru a za daných podmínek, to ten kluk zvládl ještě dobře.
Možná ti něco říká "syndrom slušného chlapce", tak jak jej popisují v knize Jak přežít v betonové džungli". On ten psychický blok funguje a slušný člověk použije smrtící zbraň, až v bezprostředním ohrožení života nebo má ten blok tak silný, že je pak pozdě... Je to špatně, to se určitě shodneme. Dá se to odstranit tvrdým výcvikem, ale to musí být elitní výcvik spec. jednotek, to se nenanučíš za měsíc. Nevím, jestli ty jsi takový Dirty Harry, ale já jsem kdysi čelil útočníkovi s nožem, měl jsem dost času na něj mířit a vyzývat ho, ale zároveň jsem měl strašný strach vystřelit. Takže, když se pašík ke mně pomalu blížil s nožem, tak jsem ho nakonec s obrovským štěstím řešil ručně (naštěstí jsem v tu dobu velmi intenzivně trénoval sebeobranu), až když vedl bod nožem na moje břicho. Měl jsem víc štěstí než rozumu, ale nepíšu tu jaký jsem borec, to opravdu ne, nepoužít pistoli byla obrovská chyba a hazard, jen chci popsat, jaký má člověk obrovský blok použít pistoli, že je to naprosto extrémní a náročná záležitost.
Zásadní otázka: Hammere střílel jsi někdy na člověka? Statisticky vzato předpokládám, že ne.
