To víš že nejsem u sboru, už rok a tři čtvrtě, ale dvacet let jsem tam byl.
Jak popisuješ tu obranu proti noži, to je skutečně nádherný příklad z tělocvičny, kde víš co a koho máš za sebou, co má útočník v ruce a co chce udělat, ale nic z toho nevíš v terénu.
Ty v tělocvičně jsi v červeném stupni pozornosti, ale v terénu v max žlutém. Přechod ze žlutého na červený je přesně ta doba, za kterou v tobě ten nůž při téhle skutečně "reálné" modelovce bude pevně vězet.
Tvoje fantas magorie potřebují skutečně praxi, aby tě vyvedla z tvých představ. Skutečnost je vždy jiná, nikdy není takhle jednoznačně daná a role rozděleny. Ty musíš bleskově vyhodnocovat situaci a její vývoj a stejně bleskově se rozhodovat. Na to musíš logicky znát perfektně zákon a na co svůj postup našiješ.
Jsi jako polda při nenadálém útoku nutně pozadu a nechceš pochopit, že děláš práci, kde jsi na odstřel.
Přičemž slovo nenadálý taky může znamenat, že prostě nedáváš pozor.
Doufám že dřív, než poděláš život sobě a co hlavně svému parťákovi v hlídce, dostaneš rozum místo válečnických nálad při modelových dopředu jasných situacích. Není nic horšího než si vytvořit schémata pouličního boje bez pravidel a omezení ve službě a jakákoliv změna tě pak spolehlivě zaskočí. Za dvacet let služby jsem nedostal ani jednou přes hubu i když bitek byla celá řada: nikdy jsem totiž nečekal až ten druhý začne, jakmile projevil náznak agrese byť i jen slovní, už jsem do něj bušil.
Tak mně tady nevykládej, jak tady plkám.