Vím, ze je to troufalost, ale jeste bych se vratil k puvodnimu prispevku, protoze na to pako Denvera nehodlam nijak reagovat... Pamatuji si na zopce holcinu, 56kg, mala drobna cernovlaska, moc hezka. Vzbuzovala spis soucit nez respekt. Ovsem do chvile, kdy jsem ji dostal jako partacku na modelovku na zadrzeni pachatele. Nez jsem vydumal, jak to udelam, abych to dobre zvladl a ji se nic nestalo, tak ho mela dole na zemi. Z male roztomile holcicky byla najednou rozhodna a rychla dracice, ze ktere sel strach, perfekte pracovala s tomfou a vubec nezavahala. Od te doby jsem si ji kolikrat bral k sobe do dvoje sam a nikdy me nezklamala. A take rozhodne nebude budit respekt na prvni pohled. Na druhou stranu, muze to byt i pro ni vyhodou, protoze pokud ji drban podceni, jako ze skoro na 100% ano, o to to bude mit ona pak pri zakroku jednodussi. Ja treba take nejsem zadny big boss zabijak, mam 181/90, priznavam ze na brisku jsem malinko kulatejsi a behani take neni zrovna moje silna stranka. Nicmene velice dobre odhaduju cloveka, co mam pred sebou, dokazu domyslet svoje jednani dopredu a umim vyborne s teleskopem. Taky jsem velice rychlej a pohotovej s perfektnima reflexama. Kazdy proste mame neco, v cem jsme opravdu dobri a toho bychom se meli drzet. Stejne jako partak, kteremu trva 10 let, nez vytahne obucha, ale zato delal hodne hodne dlouho zavodne aikido. Takze kdyz mame agresivniho drbana, tak s nim vetsinou jednam ja, pokud je to potreba, tak ho kolegovi navolnim teleskopem, kolega si ho sunda a ja ho jistim s teleskopem v ruce. Ani jeden se necpeme tomu druhemu do jeho "specializace" a funguje nam to perfektne. A o tomhle to podle me je.
