služební jazyk se zájmem sleduji diskusi k "policejní mluvě". Popravdě, nejsem si jist, zda policie respektive policisté skutečně potřebují jakýsi přehled či slovník, který by obsahoval naši policejní terminologii, výrazivo či slang. Samozřejmě jako každá subkultura i policie vlastní svů slang, nicméně ten se liší kraj od kraje a nářečí od nářečí. Přes to ze zkušenosti vím, a většina starších kolegů to jistě potvrdí, že jsme nikdy neměli problém si mezi sebou porozumět. Ostatně je to jako se starým podsvětím. Jestliže někdo řekl, že chocholatý nebo chlupatý maj štrajfunk a balí všechy holky, které mají muziku, pak bylo celému podsvětí jasné, že se policejní šťára zaměřila na prostitutky, které mají kapavku. U policie je to vlastně stejné. Určitě si mezi sebou rozumíme. Vytvoření jakéhosi slovníku, příručky či přehledu terminologie je jistě zajímavá myšlenka, nicméně je to podle mého názoru spíše zajímavost, kuriozita a je určena především k pobavení.Navíc mám obavu, že by se snadno mohlo stát, že se stane řečí povinnou, kontrolovanou a hodnocenou a tím pozbude významu. Něco jiného by bylo se na to zaměřit z hlediska jazykoznaleckého a vědeckého a zkoumat přičiny a souvislosti vzniku daných "odborných" termínů, používaných u policie. Zároveň mám trošku obavu, že mnohé termíny, který bohužel velmi často označujeme různé subjekty a objekty naší práce jsou prakticky nepublikovatelné a rozhodně neslouží k naší cti. A dělat si iluze o tom, že by se podobný slovníček, i s těmito výrazy, nedostal na veřejnost a do sdělovacích prostředků je utopie. Pokud se podíváme do historie, již od c.k. existoval tzv. služební jazyk. Tento předmět byl dokonce známkován v rámci škol ještě u SNB v 50. letech. Jeho význam však nespočíval v osvojení si výraziva a žargonu ale jak bychom to dnes nazvali v technice administrativy. Šlo o to správně, za použití správných názvů, postupů, posloupností a administrativně správně a především krasopisně vyhotovit potřebné záznamy, udání, oznámení apod. To byl služební jazyk. Nezabýval se tedy žádným žargonem, naopak, snažil se jej eliminovat a zejména první republika si nesmírně potrpěla na správnost českého jazyka a krasopis. Ostatně četníci v rámci služby dostávali na stanicích pravidelné písemné úlohy a diktáty. Ty pak museli zpracovat jak v českém jazyce, tak v jazyce v místě obvyklém. Tyto úkoly a diktáty zadával velitel stanice a pak je kontroloval. Pravidleně je kontroloval i okresní velitel a červeně opravoval chyby nejen pravopisné, ale i použití nesprávných výrazů českého jazyka a v neposlední řadě bylo hodnoceno písmo. Na druhé straně četnictvo i policie velmi často vydávalo "slovníky" žargonu podsvětí, přehled značek, které byly zločinci používány a pak zvlášť vycházela tzv. cikánská mluva. Ale svůj vlastní žargonový slovník bezpečnostní sbory opravdu neměly. Služební jazyk byl jen jeden. Nicméně bych spatřoval přínos v oprášení některých pomůcek, jakými je například kriminalistická příručka díl. 1 (červená) ve které byly uvedeny vyobrazení a přesné názvy věcí a sloužila k popisování věcí především v rámci ohledání místa činu apod. Pokud by byla tato příručka upgradována a doplněna o nové moderní předměty a objekty popisu a byla skutečně používána, nemohlo by se v záznamech objevit např. že okno je zajištěno kolíčkem kterým se dá otočit a pak je zamčeno apod. Tudy cesta vede ale slovním policejní mluvy - nevím nevím. Mohlo by to skončit například tím, že se v éteru ouvě Luna 220 jeď tam a tam kód 334, zajisti 456 a 987 a pak dej hlášení 66.......To už tu jednou bylo a popravdě moc se to nevžilo.