Tuším, že jednou z připomínek, která padla na jedné poradě KŘP Prahy byla ta, která pojednávala o dostatku uchazečů o práci u PČR, a kladla za důraz vybírat pouze ty nejschopnější uchazeče. Otázkou však je, nakolik je opravdu kladen ten reálný důraz na kvalitu uchazečů ze strany náborových středisek.
Co se týče vybírání pokut, tak je to podle mě mor, který nemá obdoby. Přijde mi, že všechno v této zemi je obráceně. Pokud zastavím slušného člověka, pokutu vždy zaplatí. Zastavím neřáda, za závažný přestupek, nesouhlasí mi, píši oznámení, a předem vím, že mu to prošlo. Policistovi který bere svou práci vážně, se potom z ukládání pokut zvedá žaludek. To nemluvím o tom, kolik lidí si následně stežuje proti uložení pokuty, domáhá se vrácení peněz, či upuštění od vymáhání, a kolik času a peněz stojí celá prověřovací mašinerie státní orgány. Např. celní úřad zašle spis na útvar který pokutu vede v evidenci, útvar zpracuje, přepošle na OSDP k posouzení, OSDP posoudí, zašle zpět na útvar, útvar zpracuje, zašle zpět na celní úřad. Např. jedna paní napsala na celní úřad po půl roce od uložení BPN s tím, že dostala pokutu za prasklé čelní sklo. To si již však minulý týden(po půl roce) opravila, proto žádá odpuštění zaplacení pokuty. A takovým nesmyslem se zabývá kvantum lidí, a je to zatraceně nákladné. Když si vezmu, jen kolik peněz stojí papírové zpracování jedné pitomé "parkovačky", kterou pachatel přestupku stejně zahodí. Kolik peněz stojí obesílání lidí ze stacionárních radarů, které jsou ve své podstatě úplně na nic, a stojí nehorázně peněz. Osoba se nemusí ani dostavit, stačí se odvolat na osobu blízkou. Já bych pokuty dával, pokud bych věděl, že mají opravdu smysl účelného postihu závažnějších přestupků. Ale pachatelé závažnější přestupků jsou často protřelí lidé s advokáty, a postihu ve 100% ujdou. I když mám přestupek dostatečně zadukomentovaný, magistrát stejně nestihne celou věc projednat, a přestupek se odloží. Potom chytnu strýca ve felicii, který jede utahaný z práce, který je ochotný mi pokutu uhradit bez řečí téměř za cokoliv. Tak kde to jsme?
Vrátím se k měření rychlosti. Místo aby se skutečně měřilo na místech, kde je to potřeba, měří se často na místech, kde se dá v co nejkratší době vyškubat co nejvíce pokut. SDP v Praze má vozidla, která mohou měřit rychlost i za jízdy, v terénu je ale téměř nevidím přes den, natož v noci. Důvod? Na pevném stanovišti se škube ostošest. Já říkám, pokuty ano, ale ať mají sakra smysl. Velkou módou je nyní boj proti drogám v centru Prahy. Masová nasazování policistů, kontrola drogově závislých, ukládání BPN apod. A výsledek? Pouze jejich přemístění z jednoho místa na druhé. Pokud uložím takovýmhle živlům BPN, ukládám defacto pokutu státu. Z osoby peníze nikdo nedostane, a evidencí BPN se musí státní orgány zabývat. Stejné je to i s těmi oznámeními. Přijde mi, že se policie zmítá v agonii. Všichni dělají, jako že něco dělají, přitom skutečně nedělá vlastně nikdo nic. Samozřejmě, že to není vinou policie, ale volených lidí, kteří policii řídí.