FAMILIE [
2010-12-25 20:38:49]: Familie, já nejsem žádný cholerik ani potížista, jsem věčně vychechtaný pohodář.
Náš spor, kdy ti vadí strašně mluva, kterou mezi sebou chlapi mluví, je o jediné věci:
- zákon říká spousty věcí, ale hlavní co zákon je, tak pro slušné lidi nevymahatelný. Zákon u nás se všemožně stará o drbany (lidi žijící nemorálním životem všeobecně) a aby jim nebyl na hlavě zkřiven ani vlas a všecko jim platí. Postavení našich oveček (mých už teda ne) je něco, jako postavení policisty: občan třetí kategorie = neplatí mu noční, soboty neděle, nemůže se stýkat s kým chce, nemůže si přivydělat, nemůže nic. Život mnicha a za co? Už tři roky osekávání platu.
Policista, pokud si tak může říkat, protože policistou se člověk nestane dnem navlečení modré uniformy ale zkušenostma a přístupem k lidem, musí za dobu své praxe d zákona vejít a přes všechny jeho nedokonalosti a zmetkovitost ho používat na samé jeho hraně tak, aby byl slušný člověk ochráněn a drban potrestán. Příklad: všem známý drban šlohne slušnému pěneženku, ten ho u toho chytí a nabančí mu. Chce odejít, ale drban na něho zavolá policii. Postup podle zákona svědomitého aktivního písk písk písk: s nikým se nebavím, napadení, ublížení na zdraví zlodějovi.
Postup zkušeného četníka: důkladné poučení toho slušného, vysvětlení co a jak, jinými slovy návod jak nepoužívat svých vlastních hlášek do protokolu vedoucích k jeho postihu, ale jen slov zákona no a máme tady co? Nutnou obranu! Já jsem ho jen pořádně poučil a seznámil se zněním zákona. Existují i jedinci, co nechápou, pak bohužel...
Ale udělal jsem všechno proto, aby byla ochráněna moje ovečka, ne vlk!!!!
Náš spor a tvoje čílení se je taky o tom, že u každé fungující policie dojde jeden nováček na deset starých zkušených poldů. Ti ho během čtyř až pěti let srovnají tak, aby nedělal policii ostudu při naprosto samostatné práci taky. U Policie ČR se kolega nechal vytočit tím, jak se nechaávají mladí, kterých je deset na jednoho starého, zneužívat velením a nazval je trefně "mladými úslužnými blbečky". Velmi trefně. Těmi jsme byli chvíli všichni, to není nějaká nadávka. Jenže my jsme jimi byli velmi krátce, téměř vůbec. Díky starým kusům, kteří nám vysvětlili souvislosti, nám to tím pádem docházelo rychle.
Vezměme klasickou silniční kontrolu: ta probíhala u mě, když jsem měl mladého, takto:
Vždycky ruka ke štítku, vždycky dobrý den pane řidiči, slniční kontrola, předložte... Jakmile řidič dal doklady, následovalo slovo "děkuji". Dále následovalo sdělení pro uklidnění roztřeseného člověka, že jde jen o běžnou kontrolu, že jen koukneme na auto, jestli si ho majitel hledí a jestli pan řidič náhodou nepil, do dvou drobných závad vždy jen domluva. Veškeré závady vždy vysvětlení nebezpečnosti počínání. Nikdy jsme nenechali v autě nikoho nepřipoutaného, pokud auto mělo pásy.
Stalo se, že paní řidička podávala svoje doklady rukou, která se jí třásla tak, že mlátila o spodek a vrch okénka řidiče. Tak to ne. Slušní se nás bát nebudou.
Paní řidičko, vy se nemáte proč třást, vy jste naše ovečka a tu my chráníme, manželovi doma sdělte, že vám nesvítí vzadu tři žárovky, a´t si to dá do pořádku, je to nebezpečné. Ona praví, že je sama a že to musí dát do servisu.
Mladý sám už věděl, co má dělat. Ptá se jí, jestli má aspoň žárovky u sebe, měla. Tak jí to vyměnil. Na Fávovi, to jde v pohodě. Předtím jsme jí řekli, že jí to vyměníme jen pod podmínkou, že se jí přestanou třást ty ruce.
Jiný příklad: půl dvanácté v noci, plné auto ženských jedoucích z konce inventury. Jedna vzadu navíc. Všecky vyděšené - policií. Kouknu dovnitř: paní řidičko, toto auto má mít v povinné výbavě litr jedlého oleje, víte proč?
Ona nevěděla která bije, prej neví.
No kdybyste ho totiž dovnitřku nalila, tak jste tam jak sardinky. Výbuch smíchu.
Mohla byste mi dát ty doklady, prosím vás ještě? povídám jí.
Mám vám to dát jako do ruky? ptá se ta dáma.
No paní řidičko, tady snad ne! další výbuch smíchu.
Je vás tam moc a my vás nemůžeme nechat tak jet, jedna holt k nám, bude mít taxi.
Vám paní řidičko musíme za ten přestupek udělit důrazné napomenutí.
A to je co?
Bubububu!
Jinak důrazné napomenutí u drbana bylo: od pasu nahoru modrý, dole hnědý.
Za týden jela kolem a zastavila sama, že se holky řehtají ještě dneska a kdyby byli všichni takoví, tak by se jí ruky teda neklepaly.
Po skončení kontroly, když nebylo sledáno závady, vždy omluva za zbytečné zdržení, vždy popřání šťastné cesty a pochvala za starost o auto. A to i u tuningářů, kteří neměli nebezpečné věci na autě.
Pak přišel konec devadesátých let a místo psychotestů začal nábor. Přišlo naráz pět mladých... A na ty už nebyl dostatečně velký tlak starých, ti už nezvedali ruku ke štítku, neuměli poděkovat.
To už nejsou četníci, ale šašci. Ale holt takové četnictvo ten národ chce.
Mimochodem, ty jsi "starý" kus, učíš mladé pozdravit, poděkovat, uklidnit roztřesené řidiče? Ne, protože na to nemáš čas.
Je to to samé, jako kdyby truhláři přestali hoblovat a lakovat svoje výrobky, protože na to nenjí čas mladé učit. Degradace řemesla.
