Andrasi, dej si raději práci s tím, aby jsi se naučil jak to dělat a ne si ponacházel důvody jak to nedělat. :D
Řeknu ti to takto: za svou kariéru jsem zadržel čtyři rybářské pruty pytlákům a dva mobily kravaťákům jakožto součást svého oprávnění. Pak dvě jízdní kola dvěma maníkům, které jsem opakovaně chytil mezi obcemi bez světla na silnici. Víš proč tak málo? Protože ostatní si dali říct ještě po dobrém!
Každý týden jeden - dva případy, kdy řidiči zaplatili ty držené mobily po mém poučení dobrovolně, i když původně chtěli odejet a nebavit se se mnou. Upozorňuju, že když už dělal někdo mně nějaký problém, nikdy jsem mu neslevil, dostal maximum co to šlo. Kolegové viděli moje bloky i složenky, kde byly zásadně cifry od pět set až po pět táců, přičemž více bylo těch čtyřciferných. A přesto velcí borci nakonec rádi zaplatili, i když se mnohým docela třásly ruce.
Já na rozdíl od tebe ještě dneska nazpaměť znám i ustanovení přestupkového zákona, který navazuje na zákon policii co se týče odejmutí nebo propadnutí věci, mně to hledat skutečně nemusíš, já si to osobně vyzkoušel a nebyl s tím nikdy jediný problém. Dělal jsem to po tří letech služby, protože já uměl číst už tehdy. Protože já si to studoval poněkud dříve než ty a dokud jsem si nebyl jistý, nikdy jsem se do ničeho takového nehrnul! To mě učili staří pardálové jak vykývat s různými frajery.
Kdyby jsi někdy totiž sám svoje zákonná oprávnění využival, nemusel by jsi teďkom něco kdesi hledat. Je to docela jednoduchý zákrok, jen se musíš svoji práci naučit poněkud dřív než teď. A už se vážně těším jak seženeš právní podklady, kde se bude říkat, že policista musí ustoupit od zákroku, když se to podezřelé osobě nelíbí nebo nemíní uposlechnout zákonné výzvy policisty, hahahaha!!!! Banánoví četníci, to by byl ten správný výraz na tohle.
Jinak neměl jsem čas, byl jsem zase vydělávat penízky u kámoše, ale s tou banánovou republikou: já si dokonce ještě pamatuju, že 60/61 Sb. byl totální paskvil, který byl neúčinný i za bolševika. Proti tomu je dvoustovka spolu s dalšími normami jako je správní řád, zákon o PČR atd. dokonalý zákon. Na takové bezďáky jsem za bolševika absolutně nemohli. Nějaké kecy o příživnictví atd byly jen o tom, že to nikdo nechtěl dělat, že drbana přespávajího na nádražích (a na každém otevřeném nádraží jsme minimálně jednoho našli noc do co noc když se to kontrolovalo) nikdo pak nesehnal atd. Záchytka nedosažitelná stejně jako dneska, milion psaní... To se prostě pustil dvakrát pes s košíkem a pak už jen tisíce děkovných dopisů od ajznboňáků jak mají čisto a voňavo.
Policie ČR má rozsáhlá oprávnění a dokonce až tak, že v mnoha věcech vysoce převyšují oprávnění poldů v USA, kteří jsou v myslích mnohých pány a vládci svých rajónů. Oni jsou jimi i ve skutečnosti. Viz oprávnění použít střelnou zbraň, na to Amíci hleděli jako paka, kdy my můžeme všechno střílet.
Amíci jsou pány svých rajónů nikoliv proto, že hledají jak to nejde, ale že si sjednají pořádek na samé hranici zákonných oprávnění, jinak to totiž nejde a nikdy v dějinách policií celého světa nešlo. Ani PČR není výjimkou.
Veřejnost nikdy nebude respektovat devatenáctileté padesátikilové komedianty stejně jako maníky, kteří neznají svoji práci a nedokáží si respekt sjednat. Krčení rameny před postiženými, že my nic proti drbanovi nemůžeme atd a podobně, kdy se poldové vymlouvají v podstatě na to, že nic neumějí ze své práce, což je denodenní pořádek na našich luzích a hájích, co pak policie chce? Drban vykřikuje že chce právníka a polda se krčí a padesáti nasraným lidem říká, jaký je ubožáček nemohoucí, drban na něj řve ty nejsprostší výrazy... A nic, komediant dělá že nic neslyší, před lidma co jsou tím pohoršení hraje chudinku jak jim zákon ubližuje... Co to jako je? Tvůj postup hledání po x letech služby proč drbanovi nemohl nenápadně vykroutit pazouru tak, že si drban cvrkne, proč nemohl zavřít dveře od auta, proč nemohl evidentně agresivního drbana srazit na zem a donutit ho pobrečet si v páce, když se mu "nedaří" nasadit pouta... Já zažil, jak nám lidi za takový zákrok, kdy drbanovi letěly nohy luftem tam, kde měl předtím hlavu a dopadl na dlažbu tak, že z něj vylítly zelené sračky, spontánně tleskali.
Neměl jsem jediný problém s tím, když jsem použil obušku a pak tonfy tak, že byl borec do půl těla nahoře modrý a od pasu dolů hnědý. O hmatech a chvatech ani nemluvě, nás učili aikido, já si ho užíval jako figurant týden co týden za provokace vůči instruktorovi (samozřejmě sranda a protože jsem byl ohebný a vlivem fotbalu a taky cvičení se se mnou dalo mlátit jako s hadrovým panákem, tak už ani nikoho jiného nevyzýval aby nastoupil nechat se přizabít)
a nechal jsem toto umění naplno pocítit všem, co si nedali říct po dobrém. Nikdy za těch dvacet let jsem se ze zákroku nestáhnul a to jsem stál proti chlapům od třicet kilo těžším, zápasníkům nebo totálně na srajdy a hlavně: nikdy jsem nebyl z těchto fyzických soubojů nijak zraněný. Protože jsem prostě praštil jako první. Vždycky. A vždycky jsem si to obhájil. Světe div se, nos stotřicetikilového řízka je stejně citlivý jako dvacetikilového děcka.
Mě volaly mlácené pipenky osobně, abych sjednal pořádky s jejíma domácíma boxovacíma hrdinama, dokonce jsem se setkal s tím, když to jedna madame zneužila (chlap v tom byl nevinně) a pak naplákala, že příště zavolá mě, říkala přímo moje jméno přede mnou a kolegou, (nějak ani nevěděla kdo jsem) že si s tím jejím poradím jinak. Já tohle mám všecko na rozdíl od tebe, teoretiku s velkou hubou, osobně vyzkoušeno.
Mě řekl spolujezdec (otec) mladé řidičky co jsme kontrolovali, že jsem prima polda, ale že ten (zase mě jmenoval) je pěkný hazjl, ten by jí dal chybějící řidičák tisícovku. (nikdy jsem za chybějící řidičák nedal nikomu ani korunu pokuty). Já jsem mu řekl, že ten (já) je fakt hrozný idiot, už abysme se ho zbavili, že je na lidi strašná svině až se na to zbytek mančaftu nemůže dívat a když se maník rozvykládal co všecko o mě slyšel a hlavně se mnou zažil, vystoupil jeho manželka a řekla mu, s kým že to mluví!!!! Do té doby jsem se s ním samozřejmě nikdy nepotkal. :D
Jo, Andrasi, ještě jedna věc: my jsme tak nějak, asi ti to uniklo, sloužili v místech, kde jsme bydleli, jeden jak druhý. Já sloužil devět let tam, kde přímo bydlím. A nikdo z nás se s nikým nebavil, já jsem osobně všemožně přiživoval jaká že jsem strašná bestie na vlastní spoluobčany, dodneška mě všichni zdraví jak kdybych to dělal pořád a do té doby než jsem nastoupil tam kde bydlím, mě zdravili všichni co jsem znal, ale pak komplet všichni. Strašné!
A představ si, že i když mě padesát procent lidí nenávidí (z nich ovšem devadesát procent nikdy se mnou nepřišlo do styku a zbytek se bojí :D ) tak přesto dneska jako elektrikář mezi těmi lidmi mám kšeftů... Minulý týden jedna paní co ode mě dostala ještě za bolševika čtyřicet korun pokuty říkala, že když jsem se objevil, věděli všichni, že nic neusmlouvají. Pak zaplatila za vyvložkování komínu litr za hodinu plus příplatek za podmínky (ono byla už tam a pršelo, +1°C) a byla moc spokojená, jak jem jí srovnal tašky a opravil rozřezanou fólii.
Nikdo o mně neřekl, že jsem šašek, ale vždycky že jsem pěkná kurva. Všem jsem říkal, aby si toto vždycky pamatovali.
Zajímavé, co?
Teď: já jsem ještě ty drbany poučoval slovy zákona, než jsem je pak nuceně třeba už i jebnul, ale byli tam maníci, kteří z deseti centimetrů odříkavali drbanovi do očí držíce ho za krk jako husu před podřezáním slova: "poslouchej ty teplouši, vem si toho druhého buzeranta a opusťte toto město, nebo si vaše vlastní játra usmažím ve vašem vlastním tuku!" To si nedělám srandu.
Na mě si někteří ještě stěžovali, (čím jsem byl soft tím více stížností) ale na tyto týpky nikdy nikdo, z těch měli lufty jako bejk ale lautr úplně. A byli to zase kluci, které všichni znali, protože bydleli mezi nima. Veřejnost nám viděla až do talířku, v podstatě jsi nemohl ale vůbec nic a žil jsi docela jako mnich, ale pravidlo: nečekej respekt, sjednej si ho! uměli všichni. To byla nejkrásnější léta, pak na dalším oddělení kam jsem přešel kvůli slušnému vedoucímu už stál mančaft za staré kulové (já debil), tam se dokonce letití psi poblili při čerstvé sebevraždě brokovnicí!!! Slabotka prostě.
Tam už mně málokdo stál metr za zády aby mě kryl, tam už se máloco z toho, co jsem prováděl v místě bydliště, dalo dělat. Osobní znalost je základ práce poldy. Já mezi službama zjistil často bez námahy všecko co jsem potřeboval a ve službě jsem to jenom sepsal. Na novém třetím působišti nebyl skoro nikdo ochotný se učit ani makat. Jo, měl jsem všechno co jsem odsloužil zaplacené, všechno započítané, dalo se s vedoucím domluvit, ale venku už se dalo dělat s jediným člověkem, který dosud slouží a má tytéž potíže s vedením jako jsem měl já ne-li horší. Zdarec Pavlíku!
Andrasi, prostě neder si hubu a nedělej ze sebe blbce. Já to dělal a všechno ustál, na hranici zákona a často i za ní, čemuž se nedá vyhnout, protože na rozhodování máš často zlomky vteřin a musíš praštit, nebo ležíš sám. Mluvíš s praktikem, teoretiku! Já hledal jak to jde, ne jak to nejde.
Dneska mám rozdělané tři rodinné domky jako melouch, kolegové co to dělají čtyřicet let nemají nic, protože proč? Protože se bojí říct o peníze, bojí se ozvat se zájemcům. Když se s nima bavím slyším tebe: jak to nejde, kolik různých problémů mají, proto nemůžou mít výplatu dvojnásobnou než mají za třetinu času atd. Já jsem proti nim elektrikářský blb, ničema, podhoven - ale každý měsíc mám pět až deset tisíc navíc.
Když nemáš cíl, nechce se ti myslet ani makat, hledáš proč to nejde. Hledej dál, s takovýma jako ty se já nikdy ztotožňovat nebudu. Otec mě učil spoléhat jenom sám na sebe, makat a myslet. Až teď od jednačtyřiceti let je mě to k něčemu pozitivnímu. Do té doby to, že umím anglicky, německy, že perfektně ovládám PC, píšu stejně rychle jako mluvím, mám fyzičku jako bejk, nazpaměť znám zákony atd k ničemu finančně nebylo. Ta firma, kde jsem dvacet let ztrácel čas a hlavně peníze, je asi celá nakřivo. I s těma, co tam furt na cosi čekají.
