Tak zákon 140/61 Sb. nám v § 3 říkal mimo jiné toto: Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin.. Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu....Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Kdybyste nevěděli, proč je v českém trestním právu takový binec, tak tohle je základní pilíř veškerého toho svinstva.
Kdo o tom chcete vědět víc, přečtěte si Solženicyna. Ten člověk vám tam názorně vysvětlí co se všechno dá dělat s tímhle svinstvem.
Dodneška to spousta jedinců nepobralo, že sovětská zrůdnost zavedená bolševiky v roce 1918, byla konečně zrušena a konečně platí, že co je (subjektivní stránka TČ) psáno, to je pevně dáno.
Schimanski: já s tímhle nemohl zaboha nikde prorazit. Někomu se někde z nějakého důvodu nechtělo realizovat tč a z jasného výtržnictví (místo veřejnosti přístupné, veřejnost, všichni nasraní - teda pobouření = ochotní svědčit) grázla, který potřeboval dostat přes prsty, byl přestupek.
A naopak bohužel taky: jinak naprosto bezúhonný maník se stříknul při narození dcerky do telecího rozumu, dostal ode mě mlatu tonfou, že byl do pasu modrý a dole hnědý a ještě ho generalita trestně stíhala, přitom to byl jasný přestupek, veřejnost nad ránem nikde nebyla, nikdo to neviděl... Ale výtržnictví. Měli jsme málo objasněných.
Jsi první starý četník, od kterého slyším, že to chápe. Naše vedení tohle při hádkách na poradách prohlašovalo za nemožné. :D
