tvé informace z první ruky jsou ale opravdu velmi chabé. Zajímalo by mne (a jistě nejen mne), která firma a nebo aspoň ve které zemi se vyrábí tvoje střelivo FABARM. Ale když chceš, trošičku ti rozšířím obzory:
FABARM (Fabbrica Bresciana Armi S. p. a.) je přímý nástupce největší rodinné dynastie výrobců zbraní v italské Brescii - rodiny Galesiových. Firma nejprve vyráběla klasické kozlice a dvojky, v polovině 70. let minulého století přibyly i poloautomatické a opakovací brokovnice.
Tvůj názor na použití brokovnice ve službě už známe, nikdo ti jej nebere a děkujeme ti za projevené (někdy až přehnané) reakce. Ahoj.
Pro Lukas Heinz:
ohledně toho článku - já bych řekl, že toho tady bylo popsáno docela dost a (nejen) autor se dozvěděl docela dost. V problematice náboje v komoře jsou jen dvě možnosti: buď a nebo. Něco mezi tím neexistuje.
Vzhledemk tomu, že současná služební (ale i předcházející služební pistole CZ vz. 82 r. 9mm Makarov) pistole CZ 75 D Compact r. 9mm Luger pracuje ve dvojčinném režimu SA/DA (pro první výstřel je nutno natáhnout kohout/ pro první výstřel je možno jen zmáčknout spoušť) a umožňuje nosit náboj v nábojové komoře a být tak rychleji schopen vystřelit minimálně první ránu. Z toho tedy vyplývá, že :
- buď jej nosím v komoře pro větší (nejen svůj pocit)
bezpečí, což má výhodu v tom, že rychleji vystřelím aniž bych se zdržoval nabíjením - zkracuji reakční čas na protiakci.
S tím souvisí i to, že má druhá ruka je volná a mohu ji použít například k vyrovnání stability při změně polohy, ke stržení kolegy na stranu (ohrožení např. bodnou, sečnou ... zbraní útočníka), ke svému krytí proti úderu, nebo např. když na mne skočí větší pes (např. vlčák a pod. - proti např. Yorkšírovi nepoužiju zbraň, ale řev :-)) a chce mne kousnout, nastavím mu nestřílející ruku (ikdyž tato střelba na psa je docela dost problematická a diskutabilní). Těch možností, jak využít volnou nestřílející ruku je více a já tu popsal jen příklady.
Náboj v komoře s sebou ale nese i jistá rizika. Například ve stresové a velmi vypjaté situaci může dojít k nechtěnému výstřelu. To už tady kdysi také bylo - DP úder střelnou zbraní, při kterém byla nechtěně zmáčknuta spoušť a došlo k tragédii. Nebo se pachatel zmocní mojí zbraně a první co udělá, že ji namíří na mě a zmáčkne spoušť, nebo si neuvědomími, že mám v komoře náboj a zmáčknu spoušť v domění, že tam náboj není a ono ejhle ... A to se nemusí jednat o situaci při služebním zákroku. Za další přicházím o "psychoefekt", kdy samotný zvuk natažení závěru případného pachatele odradí od dalšího protiprávního jednání (moje osobní zkušenost s drbanem a delším kuchyňským nožem v jeho ruce). Nadruhou stranu druhé natažení zbraně s již nábojem v komoře není zas tak tragická chyba, jen příjdu o jeden náboj. Jasně, někdo může namítnout, že právě ten jeden náboj může zachránit život, ale ruku na srdce, při ozbrojeném konfliktu s pachatelem proti sobě nestojíme do té doby, než vystřílíme celý zásobník, ale záleží na první, případně několika málo prvních ranách. Přitom se, pokud má pachatel střelnou zbraň, snažím ukrýt. Dále je to již jen o taktice, kterou zvolím.
- a nebo náboj v komoře nenosím a to například proto, že to bezpečnostní situace v mém městě, rajónu a pod. nevyžaduje. O tom, že náboj v komoře nemám moc dobře vím a proto s tím musím také počítat dopředu a přizpůsobit tomu i své další kroky. S tím také souvisí být připraven zbraň v případě potřeby nabít a to zavčas.
Náboj v komoře nenosím třeba i proto, že pachatel by mi ji mohl z ruky třeba vyrazit (nebudu již rozebírat jakým způsobem, to si snad domyslíte sami), či mi ji vytrhnout z ruky, namířit ji proti mě a první, co ho napadne je zmáčknout spoušť. Další důvod je ten, že zvuk závěru nabíjené zbraně působí psychologicky. Náboj v komoře nenosím (ikdyž se to některým může zdát nelogické) pro (nejen svou) bezpečnost - při vypjaté situaci, kdy zbraň užiji jen jako DP hrozba namířenou střelnou zbraní nebo DP úder střelnou zbraní mi při vypjaté situaci nehrozí při eventuálním zmáčknutí spouště nechtěný výstřel. Náboj v komoře nenosím třeba proto, že jsem při nástupu „nafasoval“ pi. CZ vz. 82 r. 9mm Makarov, u které bylo kdysi RPP nebo ZPPP (teď si již opravdu nevzpomínám, které interní nařízení to bylo) upraveno (zakázáno) nošení náboje v nábojové komoře a tento zvyk mi zůstal do dnešních dnů. A jak už jsem psal níže, měnit tento zvyk by mohlo mít tragické následky pro mé okolí.
Vsunutí náboje do nábojové komory lze jednoduchým tréninkem nacvičit i jednou rukou, aniž by mi to jakkoliv omezovalo pohyb druhé ruky. Navíc když nemám náboj v komoře, mám možnost si natáhnout kohout do jakékoliv polohy (při natažení závěru se „přetlačuji“ jen s vratnou pružinou, kdežto při spuštěném kohoutu se „přetahuji“ jak s vratnou pružinou, tak i s bicí pružinou), aniž bych měl obavu, že při jejím vytažení a vložením prstu na spoušť
Dojde k nechtěnému výstřelu.
Výše popsané "buď a nebo" je jen částí výčtu pro a proti. Není to vyčerpávající komentář.
Proto jestliže se to naučím jednou tak, již bych to neměl během služby měnit. A jak psal s.lv :
je hodně důležité vybrat si jeden způsob a ten potom preferovat, trénovat ho a dostat ho do krve. Dobře zvládnutá manipulace se zbraní je totiž základ.
