Organizace Na každé takové smutné události je však nutné hledat něco, z čeho bychom se poučili.
Jsme členy ozbrojeného sboru PČR, sboru, který by měl ochránit lidi před nebezpečnými individui a pachately.
K dispozici máme NULOVÝ VÝCVIK, 20let STAROU TONFU, 20let STARÝ NAPROSTO NEPOUŽITELNÝ KASR a minimální hranici nastřílených nábojů ve výcviku - dle předpisů o střelecké přípravě.
Vážení odpovědní vedoucí a šéfové, takto se opravdu nedá plnit slib, jenž jsme dali ! Zbavme se lidí, kteří svoji práci flákají, stydím se za každého "kolegu" kterého vidím ve zprávách jak se zašíval, nebo jak vzal úplatek. Zbavme se takovýchto lidí a ta hrstka z nás co zbude, pojďme dělat naši práci srdcem a Vy, vážení šéfové a odpovědní manažeři, nám k tomu dejte odpovídající možnosti ! Je ostudou, že abych přežil, musím nosit vlastní slzotvorný prostředek, vlastní obušek (o tom však veřejně nesmím mluvit) a kdybych se sám nevzdělával z hlediska bojové přípravy, jsem na tom s bojovou připraveností stejně jako kdejaký drban. Není to o svalech, je to o promyšleném výcviku. K násilí totiž nemusí dojít, budou li policisté přirpaveni, protože budou li připraveni, budou si v zákroku jisti. A budou li si jisti, bude to znát a 4x z 10 případů si to drban rozmyslí.
Je to o tom, vykašlat se na některé věci a zařadit každý týden do instruktáže 2 hod tvrdé bojové přípravy. Ať např. BESIP dělají dopraváci, k tomu určení, ušetříme tím čas a ten můžeme vložit do výcviku a vzdělávání v situacích, do kterých se denně dostáváme. Mnohdy jsou to lehké situace, ale i ta lehká situace je jednou z 1000 pokusů smrtelná, otázka zní, na koho to vyjde...a vždycky to na někoho vyjde.
