Pokud chcete svou práci dělat tak, abyste slušné chránili a drbany postihovali, musíte se zákonitě dostat k bodu, kdy uděláte slušnému člověku místo četníka advokáta. Přitom nebo až potom přijdete na další zásadu četníka a to:
"nečiň lidem dobře, nebudou oni tobě činiti zle"
Protože jakmile poškozenému pomůžete všemi fígly které jako četník ovládáte a podle zjištěných skutečností zůstane z poškozeného poškozený a z pachatele pachatel, stane se na 100% toto:
spokojený poškozený vám nejdříve u vyšetřovatele a pak i dále u SZ nebo i soudu udělá to, že řekne, že pan četník ten a ten mu řekl, aby říkal to a to. On k vám chová úctu, věří vám, ale bezpochyby vám dělá problém tím svým pitomým vyjadřováním.
Pro celou řadu mých kolegů to byla krásná výmluva jak nic nedělat, jak pracovat cestou nejmenšího odporu, nikomu neradit, nestarat se o ovečky v rajónu, nehasit co mě nepálí.
Jako mladý četník jsem řešil nález dražšího pejska jeho majitelem u jedné rodiny. Ani jedna rodina nebyla problémová, přesto nálezce psa neudělal nic, aby zjistil majitele toho psa a poctivě ho krmil uvažujíce, že pejska si nechá.
Nálezce psa byl ale tou žalující stranou. Došlo totiž k tomu, že si majitel pejska spolu s kamarádem a synem přišli pro psa, ve vratech domku nálezce došlo k hádce o psa, nálezce ho odmítl vydat a matka nálezce chtěla zavřít vrata. V nich ale stáli všichni tři, co si pro psa šli. Vrata nešla v tuto chvíli tudíž fyzicky zavřít.
Nálezce žaloval, že chtěl majitele se synem a kamarádem vykázat z domu, ale oni mu drželi vrata a on je nemohl z domu vyhodit. Tehdy § 238 - porušovačka. Vedeno jako TČ.
Vyslýchal jsem to jednoznačně: majitel i se synem vypověděli, že si pro psa došli, nálezce jim ho odmítl vydat a matka nálezce ctěla zavřít vrata a zatímco oni stačili uskočit, jejich kamaráda tam matka nálezce přivřela. Proto vrata nezavřela. Oba dva jsem při výslechu vedl a výslech se shodoval s tím, co vypověděl nálezce psa s matkou.
Kamarád ovšem řekl, že stará Jaruša chtěla zavřít vrata a on jí tam strčil nohu. Řekl jsem mu, že jestli tohle zapíšu a on to podepíše, jednak to odporuje všem dosavadním čtyřem výslechům a jednak jsou všichni tři vysoce pravděpodobně na lopatě pro porušovačku. I přesto, že jsem kamarádovi majitele psa toto zopakoval ještě dvakrát, on pořád vedl umíněně svou. Já jsem dostal srach z toho, že kdybych ho zlomil aby vypověděl pravdu, že nestačil prostě uhnout (v šedesáti letech nikdo neskáče jako zajíc), on se tím všude bude ohánět a udělá mi průšvih.
Celý případ jsem tím doprasil. Nálezce nebyl nijak postižen, protože údajně neměl na to, aby dal psa vyhlásit v rozhlase nebo inzeráty do novin a hledal ho jen podle vlastních slov dotazy u různých lidí (což jsem prokázal u dvou ale to stačilo), zatímco všichni tři byli stíháni pro porušovačku, sice na 307-ku zastaveno, ale prohrál jsem to na celé čáře. Navíc si o mě ještě manželka toho kamaráda otírala hubu, takže v obchodě před spoustou lidí se dozvěděla, jakého má vola za muže a kdo to celé zprasil ve skutečnosti.
Později jsem si uvědomil, že se tohoto "dělání mi zle" ze strany spokojených poškozených bát vůbec nemusím, protože já je jednak zákonně poučuju a jednak vedu při výslechu po časové ose událostí tak, abych zjistil objektivní pravdu.
Mno, stejně jsem to nikdy nadřízenému nevysvětlil. Vždycky jsme na sebe asi deset minut řvali a pak se jelo dál.
