Zákroky proti nemocným to byl naprostý otřes. Proti šílencům zbavených smyslů s brutální razancí jednání jsi musel jednat hlavně tak, aby jsi mu nic neudělal. Pamatuji si, jak se vymýšlely neuvěřitelné postupy a tahy... Klukům nezávidím. Ať to dopadne jak chce po právní stránce, stejně budou mít špatný pocit. To je ale daň té práci. Nikdy se toho nezbaví.
U drbana si člověk řekl, o jednoho hajzla míň, ale tohle je něco jinšího. U drbana člověk nehledal zpětně v hlavě způsoby, jak to mohl udělat jinak, aby to dopadlo líp. Tady člověk se sebereflexí bude mít pořád v hlavě, jak to měl dělat jinak.
Já osobně jsem měl jen štěstí, nikdy jsme nemocnému neublížili, jednak tím co jsme vymysleli ale jednak tím, že vždycky co pamatuju na zákrok šli kluci, co si fyzicky a co se týče použití hmatů a chvatů dovedli okamžitě poradit. Kolega dokonce vyvinul novou metodu zvanou jím samým "had škrtič", když takového maníka prostě chytil rukama kolem jeho rukou a držel, dokud mu nedošel kyslík. Používal to i na drbany třeba v hospodě.