Ještě dále: kvůli tomu, že se někdo ožral, pochcal a byl držkatý, bych nikoho nebil, během pěti minut mi každý takový ožralý ničema rád předříkával svoje nacionále stále dokola a prosil, abych mu ty pouta povolil. Během pěti minut, viděla to spousta kolegů nováčků, kterým jsem to, stejně jako mě staří kusové, ukazoval. Poučení, marná výzva, hubou na zem, klepeta. Diskuse s ožralým je vhodná pro začínající pitomce bez starého pardála za zády.
Ty kecy, jak se od časů těch a těch změnilo to, že inspekčka to a to, jsem slýchával celých dvacet let. Pořád, special stejná výmluva. Dneska asi něco nového pod sluncem, my jsme inspekci nad sebou asi neměli, hahaha!
Proti nám nebyl komplet celý nasraný národ vedený ukurveným Havlem a jeho hordou divých kriminálníků, co na lidi ten kretén vypustil. Daniku, my jsme sloužili v době, kdy nás všichni v této zemi komplet nenáviděli, mimina na nás plivala z kočárků, slepice před náma přestávaly protestně snášet vejce, tak mě tady nepoučuj o tom, jak strašné to máte!
Můj pes tahal v roce 1990 na jaře po zemi na nádraží plném mě spílajících lidí do gestapa, (byl jsem tam sám) darebáků atd. maníka, co mi odmítnul předložit doklad o totožnosti (vojenský zběh - střih byl jasný) a prohlásil, že je demokracie, kousnul mě do předloktí a já ho obuškem přes krk poslal do hajan a představ si, nevyhodili mě, nepotrestali a borce zavřeli za dezerci. Můj kolega na jaře 1989 poslal direktem ožralého komunistického poslance NS před plným autobusovým nádražím po zádech ze schodů, poslal na něj navíc dopis do sněmovny (a už nevím jak se to tehdy jmenovalo) a byli jsme pochváleni za vzornou službu!
Takže Daniku: Babiččiny kule! Výmluvy! To můžeš vykládat blbečkům, kteří ti budou přikyvovat, aby sami sobě dělali alibi. Dvakrát na mě byla inspekce, jednou neuspěla, podruhé ano, ale to už jsem tady psal. Prohrál jsem, ale nebudu na kolegy, co si dělají svoji práci pořádně a já blbě, kurva kydat špínu.
Za celou dobu mé služby na vícero odděleních se našel jeden jediný kolega na jediném útvaru, který se mnou dělal aktivně (když jsme měli spolu službu) i něco jinšího než pokuty nebo chlasty. Jeden jediný. Nemusíš mi vykládat nic o pracovní morálce u PČR. Já taky vím jak to chodí a byly doby, kdy jsem s aktivitou neměl nic společného taky.
Nevím kde jsem psal, že věc nebyla vůbec zpracovaná. Znovu: Policií ČR a jeho umístění do cely bylo podle ochránce problematické, neboť z policejních záznamů není zřejmý legitimní důvod.
Jo já se dále opět mýlím: a ten závěr ombudsmana a ESPLP je jako co? Jaksi asi nechápeš, že nešlo o to, že pán jednal protiprávně, ale že jaksi PČR neráčila jasně napsat, co se stalo, proč se to stalo, jaká oprávnění a proč použila proti pánovi. Aneb: občan smí všechno, co mu zákon nezakazuje, ale policie smí jen to, co jí zákon vysloveně umožňuje. A to, co dělá, musí tím zákonem sakra podložit, aby i poslední trouba věděl, že tohle psali profíci.
Pan Varvařovský nemá co mluvit s policisty o tom, co měli jasně napsat do svých záznamů. On nepíše nikde nic o tom, že by policisté fyzicky jednali tak nebo jinak, ale o tom, že nikde není uveden legitimní důvod postupu policie.
Poradit si s ním chápeš tak blbě, jak to blbě děláš - spojitost myšlení a konání. Mlátím jenom ty, co se chtějí bít, je jim dána možnost dostat, co chtějí. Oni si myslí, že budou mlátit, ale jsou mláceni sami. No a pokud už teda chceš někoho mlátit, musí to být takové, aby ho přešla chuť si stěžovat, ne že dostane na budku a bude mít chuť si stěžovat.
Když už došlo na násilí, ptal se vyšetřovatel, co jsme s tím chlapem dělali, že měl půlku hlavy od krve, (od MP když ho hodili chvatem přes hlavu na dlažbu :))) ) urvané oba rukávy od bundy (ode mě poté, co hodil vyšetřovací stůl na doktorku jak jsem s ním zametl po ordinaci) a komplet modré nohy (od mojí tonfy poté, co jsem ho na škrtící chvat vyvlekl z ordinace na ulici a podal mu tišící tinkturu ve formě asi patnácti ran tonfou přes prdel a nohy, přičemž jsem si namohl závěs ruky) a když chlap uviděl po chodbě přejít policajta, začal řvát, že už nechce, že všechno přizná, omluví se, zaplatí ale aby ho vyšetřovatel už policajtům nedával. A do té doby, děti, jsme o tom borcovi nikdy neslyšeli mimo to, že se skutečně sestřičkám a doktorce omluvil a pugét s bomboškou přinesl. Upozorňuju, že všech patnáct ran tonfou jsem napsal do ÚZ jak to probíhalo (do šesté mně povzbuzoval, abych mu naložil, že ho to stejně nebolí) po sedmé opilecký závoj tou mlatou svištícího konce dobře roztočené tonfy opadl a řval něco úplně jinšího. A nikdo neřekl ani popel, když jsem napsal, že stále kladl aktivní odpor a chtěl mě kopnout a proto dostal ještě osm navíc. Jenom maník stojící u zábradlí na nájezdové ploše pro sanitky pravil, když jsem skončil se slovy: jsem si vyhodil skoro rameno: "to je slabé hoši, u nás v Liberci to policajti řežou líp!" :)))
Mít z prostého opilého chčícího blbečka takové mediální výšplechy, to žádá skutečně profesionalitu, to se na mě, Daniku, nezlob.
