JIRIV [
2010-10-28 22:39:49]: Pátrali jsme taky po jednom nesvéprávném děcku, kdy vedoucí oddělení nařídil, propátrávat oblast severně od městečka, kde ten prablb sloužil dvacet let směrem od jihu na sever.
Já mu říkám, že tak to nepůjde, protože to jsou všecko vinohrady, každý oplocený, brána zamčená a ty ploty jdou šikmo přes osu postupu. Přitom to byla čerstvá stopa a byl asi tři dny starý sníh, stačilo jenom prověřit všechny čerstvé stopy osob ve sněhu jdoucí mimo cesty. Marné, šli jsme nahoru po jediné cestě jako husy, tam jsme počkali a sešli zase dolů. Pláně sněhu nikde nenarušené. Díky jeho plánu se nestihly jiné směry, přitom to mohlo být během dvou hodin celé okolí zmáknuté.
Další akce, ztracená bábi s vnoučkem v lese, ale rovinka. Jejich děti mě přesvědčovaly, že bábi je nemocná a víc jak čtyři sta metrů neujde. Rohlasem se nahnali dobrovolníci a naše hlídky, vzal jsem od lesníka mapu a co dvojice, to telefon a jedna výseč lesa, do hodiny a půl jsme je našli sedm kilometrů daleko!!!!! Žádné rojnice, místní znalost a hranice prohledávaných úseků, na té rovině ideální a rychlé. Dojel vedoucí a chtěl to začít řídit. Nedal si vymluvit, že fyzické pátrání v terénu je rozjeté a jak je rozjeté, že čas od zmizení těch dvou a jejich rychlost postupu neomožňuje, aby se dostali dál než kam máme poslané hlídky a dobrovolníky a začal to organizovat sám. Nestačil ale nic zkurvit.
Našli jsme je klasika: megafony a plašení srnek po celém lese. Napřed je hlídky vyzvaly, aby zůstali stát, že je najdeme, ale aby se přestali hlavně pohybovat a zdržovali se na cestě. Což pomohlo, bábi šlapala jako za mlada. Byli na samé hranici náma propátrávané oblasti, celou dobu šlapali, ne jak vykládali domácí, že si někde sedli.
