Nezlobte se Pime, ale ponechám si vlastní názor. Obávám se, že jste předvedl praktickou ukázku relativistického myšlení v praxi, tak typického pro celé 20.století a jeho hrůzy. Jinak by to šlo také formulovat tak, že jste naplnil průpovídku, že: "Dějiny píšou vítězové".
1)
Jenže ve vaší argumentaci jste se nevypořádal s tím, že v tom případě schvalujete a legitimizujete násilný transfer kavkazských národů a Krimských tatarů.
Tyto transfery byly totiž provedeny (dle vaší logiky):
-vítěznou mocností
-mocností, státem, který měl platnou a legitimně přijatou ústava
-vládou, která měla v dané době nepochybně širokou podporu vlastního obyvatelstva i světové veřejnosti
Tudíž, dle vámi nastavených kritérií byl tento transér naprosto legitimní a v pořádku, ano?
2)
Sám dobře víte, že násilný transfer německého živlu začal ihned po osvobození, přičemž postupimská konference (oficiální název byl Konference v Berlíně), začala až 17. července!
A vaše tvrzení, že o "posvěcení" je také sporné. V příloze 6 dokumentu z konference s názvem Protokol jednání konference, v položce XII se praví: Tři vlády prozkoumaly tuto otázku ze všech hledisek a uznávají, že se má do Německa uskutečnit transfer německého obyvatelstva nebo jeho složek, které zůstávají v Polsku, Československu a Maďarsku. Jsou zajedno v tom, že jakýkoli transfer musí být prováděn spořádaně a humánně (!sic). Poněvadž příliv velkého počtu Němců do Německa by zvětšil břemeno, které již doléhá na okupační úřady, soudí, že by tento problém měla zkoumat především Kontrolní rada v Německu a přihlížet přitom zvláště k otázce spravedlivého rozdělení těchto Němců do jednotlivých okupačních pásem. Dávají proto svým zástupcům v Kontrolní radě příkaz, aby co nejdříve svým vládám oznámili, kolik takových osob již přišlo do Německa z Polska, Československa a Maďarska, a s ohledem na nynější situaci v Německu podali odhad, v jaké době a jak rychle by měly probíhat další transfery. O tom se současně uvědomují československá vláda, polská prozatímní vláda a Kontrolní komise v Maďarsku se žádostí, aby zatím zastavily další vyhánění, dokud zúčastněné vlády neprozkoumají zprávy svých zástupců v Kontrolní radě. Příloha 7 s názvem Zpráva o konferenci tří mocností v Berlíně se v položce XIII Spořádaný transfer německého obyvatelstva píše: Konference dospěla k této dohodě o přesídlení Němců z Polska, Československa a Maďarska a následuje text shodný s textem uvedeným výše. Spojenci Československu tedy transfer nevnutili, protože zpráva ani protokol postupimské konference neobsahují nikde v souvislosti s transferem Němců termíny rozhodli jsme nebo usnesli jsme se. Češi začali Němce vyhánět hned po válce bez jakéhokoli souhlasu spojenců a postupimská konference nevyplodila nic, co by se dalo označit jako mezinárodní smlouva s patřičnými důsledky. Čs. vláda obdržela zprávu a protokol z postupimské konference 2. 8. 1945, ve vyhánění ale pokračovala a přání mocností ignorovala.
3)
O násilném vysídlení německého živlu čeští představitelé hovořili ještě dříve, než začala druhá světová válka, což jako člověk v historii orientující nepochybně víte. A o násilném vypuzení německého obyvatelstva (bez ohledu na stranickou příslušnost) se hovořilo již těsně po začátku války například způsobem, jakým takto den po studentských demonstracích 16. 11. 1939 zaslalo Politické ústředí exilu tuto zprávu: "V důsledku utlačování a německé panovačnosti je dnešní nálada mnohem radikálnější a podle toho bude vypadat i odplata. Po tom všem, jaké utrpení si musí náš národ v této době vystát, vás prosíme, abyste pochopili, že se hrozně pomstí, a kdo by se proti vypořádání stavěl a hovořil o humanitě, demokracii nebo zahraničněpolitických ohledech, toho rozezlený národ smete. Proto by emigranti měli řešení německé otázky přenechat nám doma." Teprve až se to stane, bude český národ podle této depeše ochoten začít novou výstavbu republiky. Nepřátelská nálada vůči Němcům jako národu se projevuje i v obou nekomunistických odbojových časopisech, které organisačně byly sice do značné míry samostatné, ale na jejich redakce měly rozhodující vliv velké národní odbojové organisace. Časopis V boj se stavěl proti jakémukoli rozlišování mezi Hitlerovým režimem na jedné straně a německým lidem na druhé straně a napsal: "My ovšem víme dávno, že Němci jsou všichni stejní."
Nezlobte se, Pime, ale domnívám se, že se pokoušíte zkrátka obhájit neobhajitelné, tedy výbuch české frustrace, která se akumulovala již nejméně od třicátých let.
Pokud tento akt legitimizujete, můžete za pomoci dostatku relativistické argumentace legitimizovat v podstatě jakékoliv obdobné činy na kterékoliv straně světa.
