(REDAKCE)

Četl jsem si něco o Tomášových tezích k připravenosti čs. armády v roce 1938 a našel jsem tam celou řadu nepřesností až úplných nesmyslů. No nevím, nevím, pane. Nový Daniken?

TOMAS-KRYSTLIK [2011-09-25 12:48:07]: Teď ještě jeden blud nebo, abych byl uctivý, nepřesnost. Ano, na začátku 30. let byli Slováci připraveni začít se výrazněji začleňovat do služeb státu, protože skutečně dorostla generace inteligence, ale zapomínáte na to, že Češi tam byli déle a přestože je to opravdu podivuhodné, tak když dorostla mladá generace, tak ti čeští úředníci neřekli - víte co, jste Slováci, pojďte do úřadu místo nás, my půjdeme žebrat. Jak nepochopitelné a jak utlačující. Nehledě na to, že např. co se týče četnictva, když už jsme na těchto stránkách, tak tam situace byla brzy napravena, respektive tam byli četníci většinou Slováci, přestože po roce 18 byl problém, že celá státní správa od četníků, úředníků až po nádražáky zdrhla domů do Maďarska a na Slovensku nezůstal snad jediný člověk v uniformě... Ale ono je lepší tvrdit, že jsme ty Slováky taky utlačovali. Ono to pak vypadá líp...

TOMAS-KRYSTLIK [2011-09-24 14:45:29]: Tak a jdeme do druhého kola. Miluju totiž diskuze s pravými odborníky, co pro podporu svých tezí dávají odkazy na své knihy...:-))

Volební systém v ČSR, stejně jako pozemková reforma nelze být považováno za prvoplánovitě protiněmecké opatření, i když samozřejmě nepopírám, že tím Němci znevýhodněni byli. Opět to ale překrucujete v bezprecedentní utlačování Němců, přestože sám dobře víte, že rakouský kuriální systém byl ještě méně spravedlivý (nehledě na to, že jste zapomněl zmínit, že volební právo záviselo i na finančních možnostech voliče - že by zase náhoda, že téměř až do konce století byla bohatá vrstva obyvatelstva převážně německá), zatímco v ČSR měly právo volit i ženy. A to nemluvím ani o faktu, že SdP před volbami vyhrožovala svým odpůrcům, vyhazovala je z práce nebo ničila jejich živnosti.

Taky jste nějak zapomněl (jak si tak všímám, máte dost špatnou paměť, pane odborníku), že všelijakým upravováním volebních hlasů, potřebných pro zvolení, netrpěli pouze německé strany, ale vesměs všechny, které stály proti Agrárníkům, kteří to měli pod vedením Švehly pevně v rukou. A totéž v bledě modrém je vámi tak akcentovaná pozemková reforma. Tou nebyli znevýhodněni ani tak národnosti, jako spíše společenské skupiny, samozřejmě především majitelé velkostatků, což byla převážně církev a šlechta. Pozemková reforma se nelíbila v podstatě nikomu kromě Agrární strany, která si z toho udělala dobrý byznys a získala tím spousty voličů. Za pravdu vám dám tedy pouze v tom, že podstatně hůře dopadli němečtí Agrárníci, anobrž Bund der Landwirte, který v té době, pokud mi paměť slouží, nebyl ještě příliš aktivisticky naladěn.

Výrazně nevýhodná tak pro Němce byla pouze reorganizace státní správy v roce 27-28, kdy zanikla země Slezská. Nicméně tohle Němci přešli spíše s mlčením a pokud je mi známo, tak dokonce vstoupili do vlády.

Je nesmysl - a vy to opět velmi dobře víte - dělit Karlovarské požadavky na více či méně demokratické, když byli vzneseny pouze s úmyslem, aby je čs. vláda nemohla přijmout a vznikla tak záminka pro Hitlera brojit proti ČSR. Nechápu, že s touhle blbostí znalec jako vy může vystoupit. Popravdě jsme měli hned po tom zakázat SdP, poslat SOS do ulic a přísně trestat všechny přečiny nejen proti zákonu na ochranu republiky a on by byl klid. Bohužel jsme místo toho oficiálně povolili vznik FS. Ale to jsou kdyby.

A jelikož mě tohle už unavuje, započnu poslední řádky, které plně vystihují vaší erudovanost oproti mým fatálním neznalostem. Vstal jsem totiž dnes v trošku dříve a dvě hodiny jsem speciálně pro vás vyhledával těch vašich ŠESTNÁCT zabitých Čechů. Upozorňuji, že je to jen hrubý přehled případů, které jsem tak rychle našel, přičemž jsem vyhledával konkrétní jména. Ve skutečnosti jich bylo ještě více, ale momentálně nemám u sebe žádnou publikaci, kde by byla jejich jména. Jinak pokud chcete, pošlu vám i fotografie z jižních Čech, kde se ale vůbec nebojovalo - nebo chcete z Moravy, kde se taky nebojovalo? Řekněte si, mám krásnou fotku rozstřílených střech Českého Krumlova. I když kdo ví, že? Možná je to další propaganda českých historiků...:-))
Dozorce Josef Navrátil, zabit na hlídce 25.9. v Dolní Lipce
Strážmistr Šiman, zabit 19.9. při přepadení CÚ v Horní Malé Úpě
Respicient Jan Teichman, zabit 22.9. v Dolním Gruntu
Dozorce Václav Kozel, zabit 22.9. v Dolním Gruntu
Přednosta Pecha, zabit střelou do hlavy 22.9. na křižovatce v Zeidleru
Pomocný dozorce Josef Kloub, zastřelen 22.9. ve Vejprtech
Praporčík Vítovec, zastřelen ranou do krku 14. 9. ve Vejprtech
Praporčík Jan Koukal, zastřelen vlastní zbraní 12.9. v Habersbirku
Strážmistr Jan Křepela, neozbrojený ubit krumpáčem 12. 9. v Habersbirku
Četník na zkoušku Stanislav Roubal, 13.9. mu střela dum-dum ustřelila kus hlavy, Habersbirk
Četník na zkoušku Vladimír Černý, 13.9. střelen do prsou v Habersbirku
Pomocný policejní strážník Josef Petráš, zastřelen 30.9. v Chebu
Vrchní strážmistr Josef Novák, zastřelen asi 12.9. ve Schwaderbachu
Strážmistr Josef Brčák, zastřelen asi 12.9. ve Schwaderbachu
Strážmistr Josef Falber, zastřelen asi 12.9. ve Schwaderbachu
Četník na zkoušku Václav Ráž, zastřelen asi 12.9. v Gossengrünu
Strážník Jan Klenner, zastřelen 14. 9. při obléhání hotelu Victoria v Chebu
Strážmistr Fiala, zastřelen asi 14.9. v lese u Herštýna
Dozorce Josef Röhrich, 28.9. střelen do krku v Haselbachu
Dozorce Josef Pavlišta, zastřelen 25.9. na vrchu Čerchov
Štábní strážmistr Jaroslav Lauda, zastřelen 8. října na hlídce v Nové Vsi u Hyršova
Desátník Vojtěch Ret, 8. října střelen do nohy a neozbrojený ubit v Nové Vsi u Hyršova
Vrchní strážmistr Mokrý, zavražděn v Liptáni 22.9.
Strážmistr Vilém Leher, zavražděn v Liptáni 22.9.
Vrchní respicient Ludvík Svoboda, zavražděn v Liptáni 22.9.
Dozorce Vítězslav Hofírek, zavražděn v Liptáni 22.9.
Dozorce Inocenc Dostál, zavražděn v Liptáni 22.9.
Dozorce František Čech, zavražděn v Liptáni 22.9.

Co k tomu říct? Asi byste přece jen měl přečíst i ty zlé české historiky, kteří tají tu hroznou pravdu o utlačování mírumilovného německého obyvatelstva, které nechtělo nic jiného, než tu s námi žít v míru...:-))

Plus tedy ještě poznámka na konec: Někdy mi musíte říct, kde se skrývala ta přesila Rote Wehr, když vaši utlačovaní Němci zabíjeli naše četníky, finance, polisty a vojáky... Asi se skrývali pod kameny, že? Dále mi pak ještě řekněte, odkud se ta přesila Rote Wehr rekrutovala, když v roce 1938 byla drtivá většina německého obyvatelstva zfanatizována SdP, což se ukázalo i při volbách. Že vy jste si jen vymyslel nějaký počet (podložený jistě nějakým skvělým sudetoněmeckým dílkem) a vynásobil ho 18? Toť vše vy znalče.

TOMAS-KRYSTLIK [2011-09-25 12:48:07]: No mazec, to je, pane, žrádýlko!!! Ty jsi polda? Nebo co děláš na tomto webu?
Připomněl jsi mi další blud a to Havlíčkovo "vyhnanství" v Brixenu. Tam je úžasně krásně, tam mu určitě nemohlo místní podnebí přitížit. Kdo tam byl může jen potvrdit.
Dále jsi mi připomněl moje tvrzení, že když jsme tedy tak strašně úpěli třista let pod Habsburky, jak to teda, že jsme v roce 1920 patřili mezi deset nejvyspělejších států světa i s připojeným zaostalým Slovenskem a totéž dvakrát podtrženo se Zakarpatskou Ukrajinou? Ty dva roky svobody jsme toho ale museli teda dokázat, co? :D
Každopádně dosud jsem si ale myslel, že nám to tady řídili těch třista roků Habsburkové, ale víceméně určitě dobře. Tak jak píšeš, řídili jsme si to sami, jestli tomu dobře rozumím, takže jsme sami dokázali, že nejsme úplné trubky a něco musíme umět. Ovšem tehdy do toho nekafrali a zemi neřídili bolševici, po církvi další tmáři.
Zamlčené dějiny - teď jsem si lousknul recenzi od nějakého Ernsta Korna, už se těším, hnedka to někde seženu. Mám zase co číst.

Mimochodem když už můžu s někým takovým mluvit, jaký máš názor na Karla Richtera. Mně Richter přijde jako poctivec, co skutečně popisuje bez příkras všecko. Mám totiž jeho odboj na východní frontě bez mýtů a příkras nebo jaký to má podtitul přesně z hlavy nevím, louskám to už potřetí, móóc dobré dílko. Krásně logicky bezděky navazuje na díla jiného autora, ruského Suvorova, který popisuje přesně sovětskou realitu počínaje tím kdo vlastně vyvolal II světovou válku, proč, jak se připravoval a co bylo podmínkou vpádu divých ruských hord do Evropy atd atd.

Ještě maličkou odbočku: četl jsem knížku "Moskva, objetí, pouto, naděje, hrozba" od Tomana Broda, kde se tento autor mimo jiné dotýká problematiky českého obrozenectví a jeho škodlivosti na pozdější vývoj, zejména tragické volby v roce 1948, kdy si mimo jiné i již vžitou obrozeneckou propagandou zcela zblblí Češi mysleli, že Rus je náš slovanský bratr. Místo toho to byla vždy rozpínavá, hladná, zavšivená, ožralá bestie, u níž lidský život nemá žádnou cenu.

Moc díky za čtení a další osvětlení dosud "zcela jasných" dějin tohoto národa. Už se těším!

TOMAS-KRYSTLIK [2011-09-24 14:45:29]: Pane Krystlíku, nejdříve jsem myslel, že mi z těch vašich polopravd až lží praskne žilka, ale pak jsem se musel smát. Prostě nic jiného, než obvyklá snůška nesmyslů z per sudetoněmeckých historiků, kteří se na nějakých projevech z parlamentu, vytržených z kontextu jak celé situace, tak především doby, snaží poskládat vlastní výklad dějin. Ale k projevům až později...

V jediném, v čem uznávám svou chybu, je číslo 150 000, které je opravdu přehnané. Jen kvůli těm řečem, co tu předvádíte o utlačování nevinné německé menšiny, jsem si speciálně vyhledal přesná čísla, pocházejících z pera německého historika Röhra (ale i ten podle landsmannschaftu bude asi tendenční, že?). Jen to zkrátím a nebudu psát přesné názvy, jak se vyvíjely: Slezsko - 5174 mužů, Sasko - 13264, Bavorsko - 4753 mužů, Poalpí/Dunaj - 7798 mužů, Linec 5365 mužů. Jak jistě takový expert, jako jste vy, ví, jednalo se o české Němce, protože říšští do Freikorpsu vstupovat neměli (když nepočítáme důstojníky a snad i vyšší podůstojníky). Jelikož prchli do služeb cizí moci ve zvýšeném ohrožení státu, jednalo se o masovou vlastizradu - mnozí byli čs. vojáci i důstojníci a za to je kulka. Bohužel mi zlí čeští historici zatajili, kdy jsme popravili cca 40000 Němců (čs. občanů) za to, že se vojensky chystali a i napadali vlastní zemi. Musíte je ještě se svými přáteli někde vykopat - poznáte to podle toho, že tam budou mít na lebce vyryty iniciály E.B.

Ach ano, jazyková opatření, kdy se chudák Helmut musel s Hansem bavit česky. A my jsme po Němcích chtěli, aby se učili státní jazyk. Jak odporné a jak utlačující. Zatímco Josef II., aby sjednotil státní správu, tak začal všude používat němčinu, a proto je označován jako germanizátor, čemuž se ale kupodivu rakousští historici brání, protože to bylo nutné pro správu země. Když to samé chtějí Češi, hned utlačují chudáčky německé, kteří si jen v klidu chtějí žít v té naší zemičce... Navíc moc dobře víte, že v Rakousku jste se do jisté doby nedomluvil na úřadech česky ani v ryze českých oblastech (ono to vlastně bylo proto, že čeština nebyla dost rozvinutá...:-D)

Ach ano nebo spíše - ach ne! To je překvapení! Národní demokrat Alois Rašín a má něco proti Němcům, to není možné!:-) A to počkejte, až se dostanete k tomu, co říkal mnohem později než ve 20. letech, kdy se Češi jako jediný jednotící prvek snažili udržet stabilitu nové republiky, Karel Kramář. Problém byl v tom, že oni to jako politici za národní demokracii měli jaksi v popisu práce. Takže trošku demogogie z vaší strany. Ale to pro mě ani tak velké překvapení není.

Překvapivé pro mě je to, jak nehorázně dokážete lhát nebo přehlížet realitu 20. let! Ano, Němci nebyli ani dále přizváni k moci, protože oni se na moci nechtěli podílet, oni chtěli rozbít republiku! Nejednalo se ale o žádné utlačování německého živlu, nýbrž o logický krok k udržení celistvosti státu. Možná, že někoho na těchto stránkách okouzlíte citacemi českých politiků, ale nezapomínejte také vždycky vysvětlit, co to byl Hilfsverein für Deutschböhmen und die Sudetenländer, Bund der Deutschen, Deutscher Turnverein, Deutscher Kulturverband nebo Volkssport.

Nicméně bych také rád přispěl jedním citátem z půdy čs. parlamentu:„Je povinností každého Němce, provádět v Československu špionáž!“ - autorem je utlačovaný Němec a předseda DNP Rudolf Lodgman von Auen. Právě díky tomuto smýšlení vznikl i ten strašlivý zákon na ochranu republiky, ve kterém ti zlí Češi po utlačovaných Němcích (a vlastně po všech obyvatelích ČSR), aby tedy nezrazovali svou zemi. Jak nechutně utlačující! Nehledě na to, že součástí zákona byl i zákaz podpory habsbursko-lotrinského rodu. Pokud vím, tak něco podobného bylo platné donedávna i v Rakousku.

HAMMER [2011-09-25 07:09:18]: Prameny. Je jich mnoho. Nejlepší je si opatřit moje Zmalčené dějiny a Zamlčené dějiny 2. V nouzi pošlu Vám seznam literatury - dopište mi na krystlik@seznam.cz. Tři sta let nesvobody je český mýtus, prezentovaný hlavně Jiráskem. V první polovině 16. století dochází k další významné migraci Germánů a Románů z dnešní Itálie do Čech a čím dál více se vlivem obchodu začíná v zemi uplatňovat němčina. Českými historiky zdůrazňovaná germanizace země po bitvě na Bílé hoře začíná tedy o století dříve. V roce 1615 čeští stavové vydali nařízení, jakýsi jazykový zákon, kterým přikázali, aby se všechny děti v Čechách učily česky. Jen tak získají z dědictví po rodičích dvojnásobný podíl a nemovitosti, kdežto děti, které se česky nenaučí, smějí zdědit jen peníze. S okamžitou platností nesměl být žádný cizozemec přijat do země dokud se nenaučí česky, a jeho potomci až do třetího kolena nesměli zastávat úřad. Bylo to nařízení neúčinné, nedalo se kontrolovat. Neexistovala povinná školní docházka; jak tedy zjistit, kdo, kde a kdy se češtině učí? Co mělo být ještě pokládáno za znalost češtiny a co už ne? Německy mluvící obyvatelé království českého se tím ohroženi necítili, němčina byla odjakživa řečí obchodu a řemesel a dorozumívací řečí v celé zemi. V čele rebelujících českých stavů byli jazykově Němci ve většině.
Potlačené české stavovské povstání ukončené bitvou na Bílé hoře bylo první fází prvního celoevropského válečného konfliktu, třicetileté války. V bitvě na Bílé hoře bojovali, uplatníme-li jazykové kritérium, Češi s Němci proti Čechům a Němcům, ale např. také Tataři proti kozákům a podobně. Byl to konflikt o moc, nábožensky v podstatě neutrální (protestanti bojovali na obou stranách, byť jedna válčící strana byla nábožensky tolerantnější), v žádném případě to nebyl konflikt národnostní. Čechy a Moravu pak opouštěli čeští bratři pro svou víru, které se nechtěli vzdát podle prosazované zásady cuius regio eius religio (čí zem, toho náboženství) bok po boku (jazykově) Češi i Němci v přibližně stejném počtu. V některých částech Království českého mohli zůstat nebo se tam přestěhovat, aniž museli konvertovat ke katolictví nebo k víře židovské: do Chebska (říšská zástava spravovaná českými panovníky, oficielně součástí Čech až od roku 1919), do Ašska (říšské bezprostřední léno), do Slezska, Dolní a Horní Lužice, které byly tehdy integrální součástí Království českého nebo do Uher.

Po třicetileté válce byla země zbídačená, počet obyvatel království klesl ze tří milionů na cca 800 tisíc, ze 150 tisíc selských usedlostí zelo 80 tisíc prázdnotou. Velké části měst, která byla mnohem více postižena než venkov, byly v sutinách nebo chyběli obyvatelé. Např. v Táboře bylo 81 % domů opuštěných, Hradci Králové 70 %, v Litoměřicích 70 % atd. Obyvatelstvo bylo třeba nahradit, a protože Češi v jazykovém smyslu mimo hranic království vyjma exulantů nesídlili, stěhovali se do země vzhledem ke geografické blízkosti především Germáni. Další vzestup přistěhovalectví do země nastal později za Marie Terezie, která začala podporovat podnikání. S Germány (z německých zemí a z dnešního Holandska) přicházeli Románi (z dnešní Francie a Itálie) a další.

V době pobělohorské byly zemské úřady pevně české, obsazeny českou šlechtou (ve smyslu zemském). Mezi bitvou na Bílé hoře a tereziánskými reformami nezastával žádný cizinec žádný důležitý úřad v zemi: nejvyššího pražského purkrabího, českého kancléře, nejvyššího hofmistra, soudce, maršálka, komořího, prezidenta české komory a prezidenta apelačního dvora. Kromě toho příslušníci české šlechty měli vysoké funkce v císařských radách ve Vídni. Je pravda, že v té době cizí šlechta do českých zemí přicházela tak jako předtím, ale nezískala politickou moc – původní šlechta ji z rukou nepustila, navzdory tomu, že se o to někteří císaři snažili. Zemské sněmy se scházely jednou do roka. I z toho plyne, že veškerá absolutistická opatření musela být schválena a uvedena v život šlechtou českou.

Po bitvě na Bílé hoře se části majetku po protestantské šlechtě zmocnili i cizí vojenští dobrodruzi, avšak zdaleka největší část majetku si přisvojila šlechta česká. Pekař potvrzuje, že statky zkonfiskované po Bílé hoře skoupila většinou česká šlechta (nebo je dostala darem). Historik Kamil Krofta dokázal, že úbytek česky mluvící české šlechty (která odešla z náboženských důvodů) byl kompenzován vyhnáním německy mluvící české šlechty (ze stejných důvodů) a jejich majetek většinou připadl zůstavší šlechtě české.

Zcela typickým národním bludem je loučení Komenského a jeho druhů se zemí na Růžovém paloučku při odchodu do exilu (Komenský se o tom ve svých spisech a písemnostech nezmiňuje). Růžové paloučky však mají Češi pro jistotu dva: jeden u Žacléře v lokalitě Černá Voda a druhý péčí Aloise Jiráska u Litomyšle mezi obcemi Morašice a Újezdec. Proč by ale se měli loučit se zemí, když Slezsko začínající za Žacléřem bylo tehdy integrální součástí Království českého? A který rozumný exulant zakope zlatý kalich a tak se zbaví prostředků na přežití v nejbližší nejisté budoucnosti? Jirásek zase nesnesl, aby Růžový palouček byl v oblasti osídlené Němci a „přenesl“ jej k Litomyšli, kde široko daleko hranice nebyla. Malíři namalovali loučení Komenského s vlastí na plátna, jejich reprodukce zamořily školy a nepravda vešla do české historie.

Období po bitvě na Bílé hoře se v Česku vnímá jako tři sta let poroby, temna, germanizace a utrpení pod cizí nadvládou, z které se národ osvobodil až vytvořením republiky. O cizí nadvládu se nejednalo, vliv katolické kultury byl kladný a prospěšný, ovšem za cenu rekatolizace. Vyšší školství nebylo ani před tímto „obdobím temna” jazykově české nebo německé, bylo latinské. Zavádění živého jazyka do výuky a vědy se začalo prosazovat teprve v 18. století a postupovalo ze severozápadní Evropy na jih a východ. Bylo to podmíněno tím, že zákony se začaly vydávat v živých jazycích, stejně jako encyklopedie a konverzační lexikony, které otevíraly cestu ke vzdělání lidem latiny neznalým. (Dodnes mají Češi v této oblasti obrovské manko. Kvalitní české nezastaralé encyklopedie nejsou a jednojazyčné univerzální výkladové slovníky neexistují.)
V roce 1784 byl na pražské univerzitě zaveden místo latiny jako vyučovací jazyk jazyk živý – němčina v již kodifikované formě. V češtině (a němčině) se vyučovala jen pastorální teologie a kursy pro porodní báby, fakulta bohoslovecká a lékařská si zachovala i nadále latinu jako vyučovací jazyk. Německá slovní zásoba odpovídala potřebě doby, obsahovala i názvosloví odborné, což čeština nesplňovala. Nejen tehdy, ale prakticky až do posledních desetiletí 19. století. Proto vznikla diskuse vyvolaná Hubertem Gordonem Schauerem, zda se vůbec vyplatí chybějící české názvosloví vytvářet, zda není vhodnější se rovnou vyjadřovat německy při zachování pocitu češství (obdobně jako Irové mluví anglicky) a nevyčerpávat se budováním jazykově odlišné kultury. Výbuch vlasteneckého hněvu byl tak velký, že dohnal Schauera k sebevraždě, jiné zdroje uvádějí jako příčinu jeho smrti tuberkulózu. I jiné aspekty podporovaly používání němčiny ve vysokém školství. Většina slovanských absolventů pražské univerzity byli právníci, kteří němčinu museli používat denně, tedy ji dokonale zvládnout. Na pražské univerzitě se přednášelo i česky. Zájem studentů o přednášky v češtině byl nevalný a to dokonce i mezi studenty filozofické fakulty, kde se vyučovala slavistika a kde byli studenti českého jazyka v převaze – zatímco v roce 1849 se na přednášky slavistiky v češtině zapsala stovka studentů, o pět let později to bylo šest studentů a v roce 1855 jen tři. Znalost němčiny byla nezbytnou podmínkou vzdělání a tedy i sociálního vzestupu. Pražská technika se rozdělila již v roce 1869 a v roce 1882 bylo zavedení češtiny na pražskou univerzitu prosazeno politicky rozdělením univerzity na část německou a českou.

VLK [2011-09-23 13:51:50]: Zapomněl jsem na Vaše tvrzení, že "čeština asi vznikala sloučením nářečí". Nevznikla, protože je z cca. 70 % umělý jazyk jako esperanto ze 100 %. Na začátku 19. století byla čeština tak zanedbána, že pro nedostatek výraziva nešlo česky napsat ani kuchyňský recept. Chybějící výrazy nahradily výpujčky z jiných jazyků.

TOMAS-KRYSTLIK [2011-09-24 14:58:22]: Velmi zajímavé informace, v drtivé většině mně dosud neznámé. Odsun Němců není mojí sférou zájmu.
Tome, prameny toho co píšeš, chci si taky něco přečíst.
To, co Krystlík píše plně odpovídá tomu, jak se Češi šovinisticky chovali od doby národního obrození. Vidět jsme to mohli při rozdělení Československa v roce 1993 na Slovácích, ale Češi byli všem ostatním protivní po mnohem mnohem delší dobu.
Nevím jak to bylo jinde, ale my jsme byli 300 let jako národ nesvobodni (i když monarchie měla k nesvobodě ukrutně daleko) a tohle bylo asi přirozené. Tehdy jsme byli hrdí Češi, dneska se to otočilo úplně naopak, od Mnichova jsme úplně v loji s národní hrdostí.

VLK [2011-09-23 13:58:43]: Odsun během války nebyl schválen ani USA, ani GB. Oba státy vyzvaly naprosto explicitně Beneše před jeho odjezdem do Moskvy a pak do Košic, aby nevydával žádné zákony a nařízení týkající se odsunu, že odsun bude řešit až po válce mírová konference. "Nezvrhlo se to v divoký odsun", jak píšete. Řídila to vláda pomocí armády a policie pouze ústními rozkazy - a většinu ukrutností též - aby se to dalo vykládat jako výsledek hněvu českého lidu. Jste si vědom, že Češi dosáhli ve vybíjení Němců za jednotku času po válce mnohem vyšší skóre než obráceně za války? Uvědomujete si, že Češi po válce každodenně připravili Lidice sudetským Němcům a to po dobu delší než čtvrt roku svátek nesvátek? A to jen podle oficiálních cz-údajů o počtu obětí cz-Němců!

PIM-BURGER [2011-09-23 13:57:14]: Pime-burgře, Vaše uvažování je silně zdeformováno lžemi cs-(cz-)historiků. Ústavní listina byla vypracována a schválena 29. 2. 1920 bez účasti domácích Němců, Rusínů, Maďarů, v podstatě bez Slováků a bez konzultace s nimi nikým nezvoleným československým parlamentem, který byl vytvořen z delegací politických stran podle výsledků voleb do Říšské rady v roce 1911 s přibráním tzv. poslanců za Slovensko, kteří byli mnozí Češi (slovenský mandát měli např. Beneš a Alice Masaryková). Čs. stát hned od počátku náležel jen jednomu privilegovanému národu v nesrovnatelně větší míře, než tomu bylo v Rakousko-Uhersku. Zákonodárci vyšli z představy, že tzv. menšiny jsou skupiny trpěných občanů, kteří svá práva přijímají jako dar od státního národa. Čeští politici se tehdy vyjadřovali, že jakákoliv účast Němců ve vládě by byla flagrantním porušením mírové smlouvy. Ministr financí Alois Rašín se v roce 1920 vyjádřil: „Vybojovali jsme si československý stát a ten musí zůstat českým státem... Podle podmínek míru máme právo zařídit si naše záležitosti tak, jako by ostatní národnosti vůbec neexistovaly“. Pak si Češi bez dalších národností ve státu odsouhlasili pozemkovou reformu, jazykový zákon. Sotva se dostaly menšiny do parlamentu, přišel zákon na ochranu republiky, který natrvalo suspendoval demokracii.

S jazykovým zákonem souhlasit nelze. Filiálky podniků v cizojazyčných sídelních územích musely mít národnostní složení zaměstnanců jako v sídle firmy, tj. většinou v Praze = naprostá většina osazenstva afiliace v ryze německém městě musela mít národnost československou. Ve státních podnicích a úřadech se musely skládat zkoušky ze státního jazyka = Němci, Maďaři atd. museli zodpovědět též správně otázku, jak že se jmenovali psi Babičky Boženy Němcové! Další příklad: Za nádražní přepážkou seděl Sepp, který německému dotazu cestujícího Hanse, jeho souseda z ulice v obci, kde Češi byli v naprosté menšině, po způsobu přestupování nesměl rozumět (!) a případnou informaci mu po českém dotazu musel podat pouze v jazyce státním. A to pod hrozbou vyhazovu. O přestávkách se Sepp s dalším zaměstancem ČSD, sudetským Němcem Helmuthem musel bavit pod trestem pouze ve státním jazyku. Když tato fakta neznáte, nepouštějte se do diskuse!

Vaše neznalosti jsou otřesné. Za mocnářství mohl v Říšské radě ve Vídni mluvit každý, jakým jazykem monarchie chtěl! V Cislajtánii (na rozdíl od Translajtánie) nebyl zaveden úřední (státní) jazyk až do konce monarchie! To ale nebylo dovoleno v cs-Národním shromáždění. Když nebyl k dispozici zapisovatel z maďarštiny, nesměl poslanec maďarského původu pronést svůj projev v němčině, případně v rusínštině, protože to bylo dovoleno jen příslušníkům té které menšiny! Projev nesměl pronést.

Vaše sentence "Kdyby byl český šovinismus stejný jako německý, neměli by Němci v 1. republice žádná práva", je zcela nesmyslná. Cs-vláda menšiny utiskovala po celou dobu 1. republiky. Třeba v Praze byla ke zvolení jednoho (cz-)poslance do Národního shromáždění potřeba pouze přibližně polovina hlasů než ve volebním kraji německém. Němci si nesměli pojmenovat parčík nebo ulici ve své malé obci bez svolení ministerstva vnitra v Praze. Atd.

Slovenská inteligence vystudovala a byla už začátkem 30. let připravena převzít na SK posty, jenže cz-úředníci a státní zaměstnanci s poukazem na jediný národ československý to odmítli. To byl druhý hlavní důvod, proč se ČSR rozpadla.

V roce 1938 do podepsání mnichovské dohody zahynulo podle oficiálních údajů MV ČSR z konce roku 1938 16 Čechů a 11 Němců. Srovnejte s pohádkami cs-historiků! Karlovarské požadavky byly až na polovinu 8. požadavku naprosto slučitelné s demokratickým státem. Nebo chcete tvrdit opak?

Jakých 150 000 dobrovolníků z řad sudetských Němců? zblázlil jste se? Nejvíce dobrovolníků měly sudetoněmecké Republikanische Wehr (Sopade), Rote Wehr (KSČ) hájící republiku. Nacionálně socialistické sudetoněmecké jednotky Sudetendeutsches Freikorps a Freiwilliger Schutzdienst nebyly silnější.