(REDAKCE)

BINGO [2011-09-14 15:47:54]:
Tuto tezi "znemožnění dalšího soužití" vyslovuje i vynikající historik Tesař ve své knize Mnichovský komplex! Doporučuji přečíst, abyste ztratili iluze o české (československé) připravenosti na válku s Německem:)

PIM-BURGER [2011-09-14 21:26:40]: jj, chápu, ale připadlo mi, že hammer přesně neví co to slovo znamená... není to o nacionalismu, ten není ve skrze špatný.. špatní jsou lidé

APPALACIO [2011-09-14 21:09:14]: Tady se jednalo spíše o národní šovinismus jak z české, tak z německé strany, přičemž zde hrály roli Hitlerovy sliby, totální pobláznění obyvatelstva pomocí rádia, touha po penězích nebo moci a frustrace většiny, která se stala trpěnou menšinou. Národní šovinismus je svinstvo.

HAMMER [2011-09-14 17:12:35]: Nacionalismus (národovectví) coby moderní (kulturní) kolektivní ideologie vznikla v 18. století a rozvinula se především v století následujícím. Částečně navazuje na patriotismus, čili vlastenectví vztažené spíše k územnímu či politickému celku nežli k národu. Je založen na pojmu národ a pracuje dál s pojmy jako například etnikum, etnická příslušnost či národní identita. Nacionalismus staví na vědomí příslušnosti k jednomu národu (často související s vymezením vůči národu jinému). Od samého počátku byl nedílnou součástí politického i společenského diskurzu, politických doktrín i argumentací, včetně doby předmoderní, připustíme-li, že nacionalismus svého druhu existoval i před 18. stoletím.

Definovat nacionalismus je velmi komplikovaný úkol, neboť v dějinách prošel řadou podob, a proto je vždy vhodné přesně označit v souvislosti s jakým regionem a jakým obdobím o nacionalismu hovoříme. Stejně tak na vědecké úrovni (zejména ve společenských vědách) byla a je vedena řada diskusí o podstatě a definici nacionalismu. Mnoho vědců zabývajících se sociologií, politologií či historií přišli se svými vlastními koncepty nacionalismu, které se často radikálně liší. Proto vždy vzájemné komunikaci na odborné úrovni prospěje, když jsou uváděny výchozí koncepce pro jednotlivá tvrzení.

Podrobnější charakteristika

Nacionalismus je kolektivní ideologie, týká se tedy v první řadě celých společenských skupin.

V nacionalismu jsou národy definovány na základě různých kritérií, podle nichž se rozlišují skupiny, které rysy národa vykazují a které ne, a jak se jednotlivé národy od sebe liší. Tato kritéria byla často značně oportunistická a mohla být zneužívaná pro politické účely, jež s kategorií národa neměly nic společného. Mezi nejčastější charakteristiky národa patří společný jazyk, kultura, dějiny a území, které jeho členové trvale obývají, a někdy také náboženství (Severní Irsko, bývalá Jugoslávie…). Tato charakteristika vznikla v Evropě v 19. století, a proto působí značné obtíže, pokud se ji snažíme aplikovat v jiných koutech světa.

Nacionalisté - jako všichni ostatní - pohlíží na vývoj a rozvoj svého státu, ale také na své životní hodnoty, úkoly a cíle prizmatem své ideologie. V krajních polohách upřednostňují zájmy svého národa před celkovým rozvojem širšího společenství států (typický byl tento stav 19. století v době kolonialismu, ačkoli tento přístup není ani zdaleka vázán jen na nacionalismus).

Nacionalismu se však obecně přiznávají i veskrze kladné působení, jako je soutěživost mezi národy, vedoucí zpravidla k rychlému zvýšení civilizační a kulturní úrovně, schopnost jedince nezištně napnout své síly na zušlechťování různých stránek svého společenství a činný vztah k širší komunitě vůbec. Nacionalismus je také úzce spjat se vznikem národních států, mimo něž by klasická občanská společnost evropského typu a s ní související starodemokracie v podstatě nebyly možny. V prostředí Evropy, například v rakouském mocnářství, proto národní hnutí zpravidla šla ruku v ruce s hnutími za politickou a sociální emancipaci a za demokratické uspořádání společnosti (revoluce 1848, ústava, parlamentarismus, reformy školství, spolkový život po r. 1860, dělnické hnutí ap.).

Nacionalismus měl výrazný vliv na evropské a světové dějiny od 19. století. Dříve je velmi obtížné o nacionalismu hovořit (řada odborníků dokonce odmítá použít tento termín pro období před francouzskou revolucí, neboť i slovo národ mohl mít často značné odlišný obsah od dnešního). Kritici tohoto názoru namítají, že nacionalismus je daleko staršího data, což například v českých podmínkách dokládá Dalimilova kronika nebo některé texty husitské epochy, nejhojnější jsou ovšem doklady českého jazykového nacionalismu z období baroka (obzvláště pozoruhodný je jazykový zákon z r. 1615 nebo Okřik Pavla Stránského ze Zap z r. 1618, dokonce i v "temném" 18. století např. anonymní Země dobrá, to jest země česká).

Moderní nacionalismus se šířil v souvislosti s formováním národního uvědomění a snahami o národní nezávislost u nesamostatných etnik (Češi, Poláci, Italové, Němci, Baskové a jiné evropské národy, mimo Evropu např. Indové a Brazilci). U již existujících národů, obývajících autonomní území (Francouzi, Britové, Japonci, Američané - USA) posiloval vnitřní politické a ekonomické úsilí uvnitř jednotlivých států v zájmu hospodářsky předstihnout ostatní soupeřící státy (koloniální expanze, rozvoj průmyslu, vědy a dopravy).

Specifický je židovský nacionalismus, jenž se ve své politické rovině projevuje tzv. sionismem. Jeho významná složka spočívá na židovském náboženství a představě „vyvoleného národa“.

Později byly některé aspekty nacionalismu využity k formování a obhajobě řady totalitních či diktátorských ideologií a doktrín (nacismus, perónismus, frankismus).

Nacionalismus dal vzniknout řadě novodobých národních mýtů, které měly či mají podpořit národní soudržnost či národní uvědomění uvnitř skupiny. Mýty či výklad vlastních dějin ovšem hrály důležitou roli při formování vědomí pospolitosti u všech lidských společenství od nejstarších dob, tedy dávno před vznikem moderního nacionalismu, a svou dvojznačnou funkci plní i nadále.
[editovat] Nacionalismus dle Ernesta Gellnera

Gellner odmítá všeobecně rozšířené pojetí, že nacionalismus je projevem probouzení se spících národů. Národnost není součástí lidské přirozenosti, národnost byla zkonstruována až jako požadavek nacionalismu.

Základní myšlenka Gellnerova pojetí nacionalismu bývá vyjadřována heslem: Nacionalismus vytváří národ, a ne naopak.

Vznik nacionalismu Gellner spojuje s průmyslovou epochou. Podle Gellnera je moderní svět průmyslu nejen prostředím, kde se nacionalismus mohl objevit a prosadit, tedy předpokladem jeho vzniku, ale také naopak nacionalismus je nutným projevem a požadavkem moderní doby.

Klíčovými rysy průmyslové éry a nacionalismu jsou dle Gellnera stejnorodost, gramotnost a anonymita.

Nacionalismus je speciálním typem patriotismu uskutečňovaným v kulturně homogenních jednotkách. Tyto jednotky musí být dostatečně velké, aby mohly mít naději na udržování vzdělávací soustavy.

Další podmínkou vzniku nacionalismu je totiž vysoká vzdělaná kultura (tj. kultura opírající se o písmo), která ke své existenci potřebuje právě vzdělávací soustavu.

Třetí podmínkou nacionalismu je anonymita obyvatelstva. Pro jednotlivce už není stěžejní členství v podskupině (komunita, církev, široká rodina, obec, cech), ale je přímo jednotkou „národa“.

zdroj wiki


takže není to o nacionalismu, ale o lidech.. lidi jsou svině, nikoliv že by byl nacionalismus svinstvo

HAMMER [2011-09-14 17:12:35]: Víc se do článku nevešlo. Spis k tomuto incidentu má asi sto stránek a tohle je ten nejdůležitější výtah. Samozřejmě by se dalo více napsat jak o četnících, tak o obžalovaných a dalších účastnících, ale to by bylo na bakalářku a ne na článek, který má jít k jádru věci.

Zajímavé na celém incidentu je především to, že byl vyhlášen z Benešova nad Ploučnicí s tím, že stejné akce proběhnou nejen tam, ale i v Děčíně, ale nakonec k přepadu stanice došlo právě jen ve Verneřicích. Zajímavé je i to, že jedinými stýranými Čechy byli poštmistr a učitel, který byl asi dost neoblíbený a v roce 36 nebo 37 dokonce udal (neopodstatněně) nadřízeným orgánům velitele stanice Maříka, že je alkoholik, že hraje ferbla a příliš se stýká s Němci v obci.

Samotnou kapitolou jsou osudy německých sociálních demokratů, kdy někteří poté, co Češi ustoupili do vnitrozemí, tak se ocitli v rukou nacistů bez možnosti jít do vnitrozemí také a nakonec skončili buď v emigraci (ve Švédsku, USA) nebo v koncentráku.

Dobrý článek, jen trochu strohý.
No tak já k tomu po svém přehnaně říkám, že nějaké vraždy Němců po válce ze strany Čechů byly celkem ničemným trestem, protože já nevím kolik, 80%? Němců se dopustilo vlastizrady a za to byl jedině provaz. Odsun byl ještě příliš humánní trest.
V reálu se těchto zvěrstev na nikoliv nevinných Němcích dopouštěli darebáci z druhé strany, prostě lump sejmul lumpa. Jen ten náš lump nebyl potrestán.
Němci žijící v ČSR se měli oproti svým soukmenovcům v říší navíc poměrně materiálně a i jinak dobře. Po této stránce neměli důvod se nechat připojovat ke zcela vyžranému Německu.
Nacionalismus je jedno z nejhorších svinstev.

BINGO [2011-09-14 15:47:54]: Je to bráno spíše z pohledu vývoje po válce. Právě zrada drtivé většiny českých Němců spolu s jejich podílem na vypuknutí 2. světové války je odsoudila k poválečnému odsunu, a tak znemožnila další soužití v našem pohraničí. Pohraničím se myslí hraničí oblast na české(československé)straně hranice, Němci z Německa v těchto událostech v podstatě nehráli až tak důležitou roli, když nepočítáme propagandu.

Dobrý den, pěkný článek.
Jen to kategorické autorovo tvrzení v úvodu: ".. která jakékoli soužití Němců s Čechy v našem pohraničí navždy znemožní..." mi připadá zbytečně absolutizující.
Což nic nemění na tom, že jde o zajímavý článek.