Mám ten dojem, že Chip tomu až tak moc nerozumněl správně. Proto uvedu příklad zahájený tímto tvrzením:
Kolegialita je krásná věc, ale musí platit oboustranně, jinak od ní musíte okamžitě upustit.
Jste na klasickém DBA, zastavujete auto, kdy dejme tomu přední sklo je ve stírané ploše 10 cm prasklé - jasný přestupek řidiče - užití vozidla, které je nezpůsobilé k provozu na poz. komunikacích. Řidič sotva osmnáctiletý mladíček.
Váš kolega jde k řidiči, opře se mu do otevřeného okénka oběma lokty a praví: tak pane řidiči, ta prasklina na tom předním skle bude buďto za tisíc hotově nebo za dva na složenku! Vy nahlídnete dovnitř auta a to je plné asi členů jeho rodiny, žádní uslintaní puberťáci, ale seriozní lidé. Na toto se otevřeou dveře spolujezdce, vystoupí seriozní slušný pán, představí se jako otec mladíčka a praví, že takové chování snad kolega nemůže myslet vážně. Praví dále, že se zná s vaším panem vedoucím a o tomto ho bude informovat.
Tak pánové, co uděláte?
Já jsem to měl takto: pokud se takto někdo chová v mé přítomnosti jako parťák, ohrožuje mě už tím, že mě dostane do spárů vedoucího nebo dokonce inspekce. Je to nebezpečný debil, kterého patří od policie okamžitě vyhodit. Může si být u mě jistý, že pánovi dosvědčím, jaké prase tento člověk, co oblíká stejnou uniformu jako já, je. Protože když průšvih on mě, já mu nic dlužen nemíním zůstat. Dost na tom, co se nezvládlo z pouhého nedorozumění, omylů, nevědomosti atd, kde jsme se navzájem podrželi a když to šlo, klidně i omluvili. Ne ještě aby mě někdo tahal do průšvihu úmyslně.
Já jsem svoje kolegy dopředu upozornil, že pokud se míní chovat příkladně jako loupežníci, okamžitě je napráším a totéž očekávám od nich i já. Na slušné lidi si nikdo, kdo si chce říkat můj kolega, vyskakovat nesměl. Jak to vidíte vy?
