zastavit či nechat jet Zdravím, nedalo mi a po delší době odmlky i já přispěji svou troškou do mlýna.
Sloužím v menším městečku, kde jsem (a nejen já) na hlídkové občas (pokud nepočítám eskorty k soudům, PZS, PL a pod.)vyjel i mimo město a to při pronásledování vozidla. I já se několikrát aktivně zůčastnil takových pronásledování. Někdy jako spolujezdec, někdy jako řidič. Pokaždé to dopadlo jinak. Někdy ujel, protože měl silnější auto (byl tu jeden, co jezdil v upravené Škodě 100, na kterou se naše Felicie moc nechytaly), měl štěstí, nebo víc zkušeností (např. i ten se Š 100 v minulosti jezdil závodně). Jednou se nám podařilo chytil šoféra, který měl dost silné auto (už si nevzpomínám jaké, ale minim. obsah 2 litry - benzín) a to díky tomu, že jsme jej přechytračili. Na rovince a po městě jsme neměli žádnou šanci. Poté co jsme ho minuli, dělali jsme jakože nic. Protože jsme věděli, kdo to je a kde bydlí, za rohem ulice jsme mu dali náskok, aby si myslel, že nás nezajímá. Po chvíli jsme za ním vyrazili. Dostihli jsme ho ve chvíli, kdy si v klidu parkoval před domem. Sám se přiznal, že si myslel, že už ho honit nebudeme, že už nás to asi přestalo bavit - byl z toho TČ.
Jednou jsem honil ducha. Vozidlo dle SPZ mělo být Honda, 2 litr. Později bylo zjištěno, že toto auto bylo již několik týdnů před honičkou zvrakováno - potvrzeno jiným kolegou z jiného okresu, který jej znal z osobní a místní znalosti. Někdo si "přezul" SPZtky. Ale naše Felicie se za ním statečně držela na 10 - 50 metrů. Před sousedním okresním městem, x-kilometrů mimo náš rajón jsem pronásledování zanechal. Začalo hustě sněžit. I přes naběhlý adrenalin jsem měl na paměti svou a kolegovu bezpečnost. Za to, že se někde vysekáme, nám nikdo nic nedá. Uvědomoval jsem si, že zdraví by nám nikdo nevrátil, díky snížené zdravotní klasifikaci by sme přišli o práci a co potom ? To v případě, že bysme přežili.
Taky jsem s kolegou honil nám velice dobře známé vozidlo, které řídil maník, díky kterému se po jeho příchodu do našeho města zvedl nápad trestné činosti v krádeži (nejen) nafty na okrese. Když jsme jej zaregistrovali, vydali jsme se za ním. Po cestě vyložil jednoho známého kriminálníka a pokračoval dál. Na dálnici najel v protisměru, kde se otočil a dál bezohlednou jízdou ohrožoval jiné řidiče. Naštěstí to bylo v noci, takže provoz nebyl až tak hustý. Použití zbraně jsem však velmi dobře zvažoval. Střílím velmi dobře, ale tohle byla úplně jiná situace, se kterou jsem se jako běžný policista setkal asi jen 3x za svých tehdy 5 odsloužených let. Nevystřelil jsem. Skončili jsme v jiné vesnici, kde to už neznal a pronásledování vzdal. Měl staršího Opla, 2 litr diesel, ale motoricky v háji, protože mu naše Felicie na dálnic ve 140 stíhala - víc z toho nedostal ani on, ani my. Bohužel my jsme taky nebyli místně znalí a proto určování naší polohy operačnímu ohledně posil bylo trochu komplikovanější, nicméně to dobře dopadlo. A výsledek ? Oznámení o PŘ v dopravě. V pátrání nebyl, ŘP vlastnil, zákaz neměl. Jen vezl někoho, kdo se mermomocí nechtěl setkat s námi - policisty. Druhá osoba utekla hned po zastavení v té obci. Na tuto osobu jsme neměli čas - zajímal nás v prvé řadě ten řidič. Řidič v drtivé většině rozhoduje, zda zastaví, či bude ujíždět. A když ujíždí, má k tomu nějaký důvod. Byl to ale taky zmetek - dodnes ještě sedí za nějaké TČ.
Závěrem chci říct, že opravdu honičky s policejními vozidly jsou hrozně ošemetné. V první řadě a to bez debat je třeba mít na mysli život a zdraví. Svoje, kolegovo, přihlížejících - chodci a ostatní účastníci provozu, kteří s honičkou mají společné jen to, že probíhá v jejich bezprostředním okolí. Dále je potřeba si uvědomit, že ten kdo ujíždí, může mít ve vozidle jinou osobu, která byla do honičky vtažena neúmyslně - poslední můj popisovaný případ - měl jako třetí osobu v autě spolujezdkyni. Taky žádný svatoušek, ale ona v té chvíli neprovedla nic, zaco by si zasloužila zmrzačení či smrt. Také si je třeba uvědomit, že když honička není dotažena do zdárného konce a šofér ti ujede a ty se vysekáš a ve zdraví přežiješ, tak budeš cálovat případné škody na služebním vozidle. Netvrdím, že to vždy musí být celá částka, ale je to tak. A to jsem víceméně opomenul použití zbraně při pronásledování vozidla. Každé takové pronásledování, zastavení a použití zbraně je velmi ošemetné.
Já vím, rozepsal jsem se tu možná až moc, ale snad si z toho ti mladí věco vezmou.
K nám za Langra přišel jeden z mnoha "mladých" a hned asi první nebo druhou službu nabořil auto. Si chudák myslel, že je to jak tam, kde sloužil předtím - že mu na pomoc přijedou minimálně další dvě, tři policejní auta. Bohužel u nás v městečku, kde soužím je v tom každý sám.
