(REDAKCE)

HAMMER [2011-09-25 07:09:18]: Prameny. Je jich mnoho. Nejlepší je si opatřit moje Zmalčené dějiny a Zamlčené dějiny 2. V nouzi pošlu Vám seznam literatury - dopište mi na krystlik@seznam.cz. Tři sta let nesvobody je český mýtus, prezentovaný hlavně Jiráskem. V první polovině 16. století dochází k další významné migraci Germánů a Románů z dnešní Itálie do Čech a čím dál více se vlivem obchodu začíná v zemi uplatňovat němčina. Českými historiky zdůrazňovaná germanizace země po bitvě na Bílé hoře začíná tedy o století dříve. V roce 1615 čeští stavové vydali nařízení, jakýsi jazykový zákon, kterým přikázali, aby se všechny děti v Čechách učily česky. Jen tak získají z dědictví po rodičích dvojnásobný podíl a nemovitosti, kdežto děti, které se česky nenaučí, smějí zdědit jen peníze. S okamžitou platností nesměl být žádný cizozemec přijat do země dokud se nenaučí česky, a jeho potomci až do třetího kolena nesměli zastávat úřad. Bylo to nařízení neúčinné, nedalo se kontrolovat. Neexistovala povinná školní docházka; jak tedy zjistit, kdo, kde a kdy se češtině učí? Co mělo být ještě pokládáno za znalost češtiny a co už ne? Německy mluvící obyvatelé království českého se tím ohroženi necítili, němčina byla odjakživa řečí obchodu a řemesel a dorozumívací řečí v celé zemi. V čele rebelujících českých stavů byli jazykově Němci ve většině.
Potlačené české stavovské povstání ukončené bitvou na Bílé hoře bylo první fází prvního celoevropského válečného konfliktu, třicetileté války. V bitvě na Bílé hoře bojovali, uplatníme-li jazykové kritérium, Češi s Němci proti Čechům a Němcům, ale např. také Tataři proti kozákům a podobně. Byl to konflikt o moc, nábožensky v podstatě neutrální (protestanti bojovali na obou stranách, byť jedna válčící strana byla nábožensky tolerantnější), v žádném případě to nebyl konflikt národnostní. Čechy a Moravu pak opouštěli čeští bratři pro svou víru, které se nechtěli vzdát podle prosazované zásady cuius regio eius religio (čí zem, toho náboženství) bok po boku (jazykově) Češi i Němci v přibližně stejném počtu. V některých částech Království českého mohli zůstat nebo se tam přestěhovat, aniž museli konvertovat ke katolictví nebo k víře židovské: do Chebska (říšská zástava spravovaná českými panovníky, oficielně součástí Čech až od roku 1919), do Ašska (říšské bezprostřední léno), do Slezska, Dolní a Horní Lužice, které byly tehdy integrální součástí Království českého nebo do Uher.

Po třicetileté válce byla země zbídačená, počet obyvatel království klesl ze tří milionů na cca 800 tisíc, ze 150 tisíc selských usedlostí zelo 80 tisíc prázdnotou. Velké části měst, která byla mnohem více postižena než venkov, byly v sutinách nebo chyběli obyvatelé. Např. v Táboře bylo 81 % domů opuštěných, Hradci Králové 70 %, v Litoměřicích 70 % atd. Obyvatelstvo bylo třeba nahradit, a protože Češi v jazykovém smyslu mimo hranic království vyjma exulantů nesídlili, stěhovali se do země vzhledem ke geografické blízkosti především Germáni. Další vzestup přistěhovalectví do země nastal později za Marie Terezie, která začala podporovat podnikání. S Germány (z německých zemí a z dnešního Holandska) přicházeli Románi (z dnešní Francie a Itálie) a další.

V době pobělohorské byly zemské úřady pevně české, obsazeny českou šlechtou (ve smyslu zemském). Mezi bitvou na Bílé hoře a tereziánskými reformami nezastával žádný cizinec žádný důležitý úřad v zemi: nejvyššího pražského purkrabího, českého kancléře, nejvyššího hofmistra, soudce, maršálka, komořího, prezidenta české komory a prezidenta apelačního dvora. Kromě toho příslušníci české šlechty měli vysoké funkce v císařských radách ve Vídni. Je pravda, že v té době cizí šlechta do českých zemí přicházela tak jako předtím, ale nezískala politickou moc – původní šlechta ji z rukou nepustila, navzdory tomu, že se o to někteří císaři snažili. Zemské sněmy se scházely jednou do roka. I z toho plyne, že veškerá absolutistická opatření musela být schválena a uvedena v život šlechtou českou.

Po bitvě na Bílé hoře se části majetku po protestantské šlechtě zmocnili i cizí vojenští dobrodruzi, avšak zdaleka největší část majetku si přisvojila šlechta česká. Pekař potvrzuje, že statky zkonfiskované po Bílé hoře skoupila většinou česká šlechta (nebo je dostala darem). Historik Kamil Krofta dokázal, že úbytek česky mluvící české šlechty (která odešla z náboženských důvodů) byl kompenzován vyhnáním německy mluvící české šlechty (ze stejných důvodů) a jejich majetek většinou připadl zůstavší šlechtě české.

Zcela typickým národním bludem je loučení Komenského a jeho druhů se zemí na Růžovém paloučku při odchodu do exilu (Komenský se o tom ve svých spisech a písemnostech nezmiňuje). Růžové paloučky však mají Češi pro jistotu dva: jeden u Žacléře v lokalitě Černá Voda a druhý péčí Aloise Jiráska u Litomyšle mezi obcemi Morašice a Újezdec. Proč by ale se měli loučit se zemí, když Slezsko začínající za Žacléřem bylo tehdy integrální součástí Království českého? A který rozumný exulant zakope zlatý kalich a tak se zbaví prostředků na přežití v nejbližší nejisté budoucnosti? Jirásek zase nesnesl, aby Růžový palouček byl v oblasti osídlené Němci a „přenesl“ jej k Litomyšli, kde široko daleko hranice nebyla. Malíři namalovali loučení Komenského s vlastí na plátna, jejich reprodukce zamořily školy a nepravda vešla do české historie.

Období po bitvě na Bílé hoře se v Česku vnímá jako tři sta let poroby, temna, germanizace a utrpení pod cizí nadvládou, z které se národ osvobodil až vytvořením republiky. O cizí nadvládu se nejednalo, vliv katolické kultury byl kladný a prospěšný, ovšem za cenu rekatolizace. Vyšší školství nebylo ani před tímto „obdobím temna” jazykově české nebo německé, bylo latinské. Zavádění živého jazyka do výuky a vědy se začalo prosazovat teprve v 18. století a postupovalo ze severozápadní Evropy na jih a východ. Bylo to podmíněno tím, že zákony se začaly vydávat v živých jazycích, stejně jako encyklopedie a konverzační lexikony, které otevíraly cestu ke vzdělání lidem latiny neznalým. (Dodnes mají Češi v této oblasti obrovské manko. Kvalitní české nezastaralé encyklopedie nejsou a jednojazyčné univerzální výkladové slovníky neexistují.)
V roce 1784 byl na pražské univerzitě zaveden místo latiny jako vyučovací jazyk jazyk živý – němčina v již kodifikované formě. V češtině (a němčině) se vyučovala jen pastorální teologie a kursy pro porodní báby, fakulta bohoslovecká a lékařská si zachovala i nadále latinu jako vyučovací jazyk. Německá slovní zásoba odpovídala potřebě doby, obsahovala i názvosloví odborné, což čeština nesplňovala. Nejen tehdy, ale prakticky až do posledních desetiletí 19. století. Proto vznikla diskuse vyvolaná Hubertem Gordonem Schauerem, zda se vůbec vyplatí chybějící české názvosloví vytvářet, zda není vhodnější se rovnou vyjadřovat německy při zachování pocitu češství (obdobně jako Irové mluví anglicky) a nevyčerpávat se budováním jazykově odlišné kultury. Výbuch vlasteneckého hněvu byl tak velký, že dohnal Schauera k sebevraždě, jiné zdroje uvádějí jako příčinu jeho smrti tuberkulózu. I jiné aspekty podporovaly používání němčiny ve vysokém školství. Většina slovanských absolventů pražské univerzity byli právníci, kteří němčinu museli používat denně, tedy ji dokonale zvládnout. Na pražské univerzitě se přednášelo i česky. Zájem studentů o přednášky v češtině byl nevalný a to dokonce i mezi studenty filozofické fakulty, kde se vyučovala slavistika a kde byli studenti českého jazyka v převaze – zatímco v roce 1849 se na přednášky slavistiky v češtině zapsala stovka studentů, o pět let později to bylo šest studentů a v roce 1855 jen tři. Znalost němčiny byla nezbytnou podmínkou vzdělání a tedy i sociálního vzestupu. Pražská technika se rozdělila již v roce 1869 a v roce 1882 bylo zavedení češtiny na pražskou univerzitu prosazeno politicky rozdělením univerzity na část německou a českou.

VLK [2011-09-23 13:51:50]: Zapomněl jsem na Vaše tvrzení, že "čeština asi vznikala sloučením nářečí". Nevznikla, protože je z cca. 70 % umělý jazyk jako esperanto ze 100 %. Na začátku 19. století byla čeština tak zanedbána, že pro nedostatek výraziva nešlo česky napsat ani kuchyňský recept. Chybějící výrazy nahradily výpujčky z jiných jazyků.

TOMAS-KRYSTLIK [2011-09-24 14:58:22]: Velmi zajímavé informace, v drtivé většině mně dosud neznámé. Odsun Němců není mojí sférou zájmu.
Tome, prameny toho co píšeš, chci si taky něco přečíst.
To, co Krystlík píše plně odpovídá tomu, jak se Češi šovinisticky chovali od doby národního obrození. Vidět jsme to mohli při rozdělení Československa v roce 1993 na Slovácích, ale Češi byli všem ostatním protivní po mnohem mnohem delší dobu.
Nevím jak to bylo jinde, ale my jsme byli 300 let jako národ nesvobodni (i když monarchie měla k nesvobodě ukrutně daleko) a tohle bylo asi přirozené. Tehdy jsme byli hrdí Češi, dneska se to otočilo úplně naopak, od Mnichova jsme úplně v loji s národní hrdostí.

VLK [2011-09-23 13:58:43]: Odsun během války nebyl schválen ani USA, ani GB. Oba státy vyzvaly naprosto explicitně Beneše před jeho odjezdem do Moskvy a pak do Košic, aby nevydával žádné zákony a nařízení týkající se odsunu, že odsun bude řešit až po válce mírová konference. "Nezvrhlo se to v divoký odsun", jak píšete. Řídila to vláda pomocí armády a policie pouze ústními rozkazy - a většinu ukrutností též - aby se to dalo vykládat jako výsledek hněvu českého lidu. Jste si vědom, že Češi dosáhli ve vybíjení Němců za jednotku času po válce mnohem vyšší skóre než obráceně za války? Uvědomujete si, že Češi po válce každodenně připravili Lidice sudetským Němcům a to po dobu delší než čtvrt roku svátek nesvátek? A to jen podle oficiálních cz-údajů o počtu obětí cz-Němců!

PIM-BURGER [2011-09-23 13:57:14]: Pime-burgře, Vaše uvažování je silně zdeformováno lžemi cs-(cz-)historiků. Ústavní listina byla vypracována a schválena 29. 2. 1920 bez účasti domácích Němců, Rusínů, Maďarů, v podstatě bez Slováků a bez konzultace s nimi nikým nezvoleným československým parlamentem, který byl vytvořen z delegací politických stran podle výsledků voleb do Říšské rady v roce 1911 s přibráním tzv. poslanců za Slovensko, kteří byli mnozí Češi (slovenský mandát měli např. Beneš a Alice Masaryková). Čs. stát hned od počátku náležel jen jednomu privilegovanému národu v nesrovnatelně větší míře, než tomu bylo v Rakousko-Uhersku. Zákonodárci vyšli z představy, že tzv. menšiny jsou skupiny trpěných občanů, kteří svá práva přijímají jako dar od státního národa. Čeští politici se tehdy vyjadřovali, že jakákoliv účast Němců ve vládě by byla flagrantním porušením mírové smlouvy. Ministr financí Alois Rašín se v roce 1920 vyjádřil: „Vybojovali jsme si československý stát a ten musí zůstat českým státem... Podle podmínek míru máme právo zařídit si naše záležitosti tak, jako by ostatní národnosti vůbec neexistovaly“. Pak si Češi bez dalších národností ve státu odsouhlasili pozemkovou reformu, jazykový zákon. Sotva se dostaly menšiny do parlamentu, přišel zákon na ochranu republiky, který natrvalo suspendoval demokracii.

S jazykovým zákonem souhlasit nelze. Filiálky podniků v cizojazyčných sídelních územích musely mít národnostní složení zaměstnanců jako v sídle firmy, tj. většinou v Praze = naprostá většina osazenstva afiliace v ryze německém městě musela mít národnost československou. Ve státních podnicích a úřadech se musely skládat zkoušky ze státního jazyka = Němci, Maďaři atd. museli zodpovědět též správně otázku, jak že se jmenovali psi Babičky Boženy Němcové! Další příklad: Za nádražní přepážkou seděl Sepp, který německému dotazu cestujícího Hanse, jeho souseda z ulice v obci, kde Češi byli v naprosté menšině, po způsobu přestupování nesměl rozumět (!) a případnou informaci mu po českém dotazu musel podat pouze v jazyce státním. A to pod hrozbou vyhazovu. O přestávkách se Sepp s dalším zaměstancem ČSD, sudetským Němcem Helmuthem musel bavit pod trestem pouze ve státním jazyku. Když tato fakta neznáte, nepouštějte se do diskuse!

Vaše neznalosti jsou otřesné. Za mocnářství mohl v Říšské radě ve Vídni mluvit každý, jakým jazykem monarchie chtěl! V Cislajtánii (na rozdíl od Translajtánie) nebyl zaveden úřední (státní) jazyk až do konce monarchie! To ale nebylo dovoleno v cs-Národním shromáždění. Když nebyl k dispozici zapisovatel z maďarštiny, nesměl poslanec maďarského původu pronést svůj projev v němčině, případně v rusínštině, protože to bylo dovoleno jen příslušníkům té které menšiny! Projev nesměl pronést.

Vaše sentence "Kdyby byl český šovinismus stejný jako německý, neměli by Němci v 1. republice žádná práva", je zcela nesmyslná. Cs-vláda menšiny utiskovala po celou dobu 1. republiky. Třeba v Praze byla ke zvolení jednoho (cz-)poslance do Národního shromáždění potřeba pouze přibližně polovina hlasů než ve volebním kraji německém. Němci si nesměli pojmenovat parčík nebo ulici ve své malé obci bez svolení ministerstva vnitra v Praze. Atd.

Slovenská inteligence vystudovala a byla už začátkem 30. let připravena převzít na SK posty, jenže cz-úředníci a státní zaměstnanci s poukazem na jediný národ československý to odmítli. To byl druhý hlavní důvod, proč se ČSR rozpadla.

V roce 1938 do podepsání mnichovské dohody zahynulo podle oficiálních údajů MV ČSR z konce roku 1938 16 Čechů a 11 Němců. Srovnejte s pohádkami cs-historiků! Karlovarské požadavky byly až na polovinu 8. požadavku naprosto slučitelné s demokratickým státem. Nebo chcete tvrdit opak?

Jakých 150 000 dobrovolníků z řad sudetských Němců? zblázlil jste se? Nejvíce dobrovolníků měly sudetoněmecké Republikanische Wehr (Sopade), Rote Wehr (KSČ) hájící republiku. Nacionálně socialistické sudetoněmecké jednotky Sudetendeutsches Freikorps a Freiwilliger Schutzdienst nebyly silnější.

VLK [2011-09-23 13:51:50]: Ostře nesouhlasit můžete, ale nebude Vám to nic platné. Snad v mém přípisu chyběla poznámka, že se to týkalo germánských dialektů na územích, kde potom žili Němci. Jazyk coby znak národa má význam jen u národů vzniklých na kmenovém základě, ze společenství krve (Herderovy a Fichteovy ideje). Pak existují též národy, tzv. smluvní, které vznikly tak, že se obyvatelé různých jazyků dohodli, že si vytvoří stát a to s jedním společným jazykem (USA, F, GB, NL, I, E)nebo s rozdílnými jako CH, B, CDN. "Vzájemné potýkání Slovanstva a Němectva", jak je zavedl Palacký, je český blud vzniklý z toho, že křížové výpravy proti husitům přicházely ze západu a jihu Evropy většinou přes šumavské hvozdy, z německé strany. Ačkoliv se jednalo o mezinárodní akci, vznikl dojem, že jsou to Němci.

TOMAS-KRYSTLIK [2011-09-23 13:16:03]: Odsun byl plánován již za války a schválen dopředu vítěznými mocnostmi. Ano řídila ho vláda, ale tam, kde se to zvrhlo v divoký odsun (bylo to na spoustě míst), tam se to vládě vymklo z rukou.
Mezi námi, šlo většinou o pomstu za příbuzné, které vybili Němci a podobné věci.
Nebylo to sice správné, ale zcela pochopitelné, po válečných hrůzach. Na divokém odsunu se podepsal i můj děda a já bych udělal to samé, na jeho místě - on ztratil skoro celé příbuzenstvo (sestru s rodinou, tety, strýce) v Lidicích. Ptám se vás, když zažijete něco podobného a život vám dá možnost oplácet.... oplatíte?
Nelze ale vynechat fakt, že často šlo jen o majetek sudetských Němců......

TOMAS-KRYSTLIK [2011-09-23 13:16:03]: Pane Krystlíku, naopak Vaše argumenty jsou dle mého dost ovlivněny poněkud pokřiveným vnímáním situace. Bohužel nemám čas reagovat tolika slovy,ale zkusím to alespoň stručně.

Řekněte mi, v čem si Němci v Československu nebyli s Čechy rovni? Dole uvádíte ústava, jazyková opatření a ještě něco třetího - nemohu to najít. To je ale krásná demagogie. Víte, proč se Němci nepodíleli na vzniku ústavy? Protože si po 1. světové válce vytvořili vlastní provincie a místo toho, aby s námi tvořili ústavu nového státu, tak přijel Lodgeman von Auen do Prahy za Masarykem jako hlava státu Deutschböhmen. Nebyli u ústavy, protože byli proti ČSR. Neříkám, že to Čechům nějak vadilo, ale nestavte to tak, že jim to někdo schválně zakázal (zlí Češi).

S jazykovými nařízeními lze jako s jistou poťouchlostí souhlasit, na 2. stranu si je nutno přiznat, že v převážně německých oblastech se německy domluvili hned od začátku republiky a zůstalo to tak až do konce. Stejně tak i v parlamentu mohli mluvit svou mateřštinou - myslíte, že tohle bylo třeba možné za Rakouska? Dali jsme jim tak velkou svobodu, jak jen to tehdejší poměry dovolovaly.

Kdyby byl český šovinismus stejný jako německý, neměli by Němci v 1. republice žádná práva. Neříkám, že zde nebyly strany, které Němce nesnášely a že čs. vláda byla k Němcům vždy spravedlivá, ale rozhodně se nedá hovořit o utlačování.

Hlinka byl antičeský v tom smyslu, že chtěl větší autonomii Slovenska v době, kdy na to Slovensko nebylo připraveno. Popravdě mi občas přijde, že Slovensko bylo pod českou kontrolou mnohem více, než německé oblasti. Je ale opět třeba to vidět v kontextu doby, kdy na Slovensku v podstatě nebylo "pravých" Slováků a dokud se tam nevytvořila skutečná slovenská elita, nebylo možno jim předat moc - skončilo by to připojením k Maďarsku a to čs. stát logicky nemohl dovolit.

O tom, že hesla jsou vymyšlená, mi vyprávějte. Nevím, kolik jste přečetl situačních hlášení z celé republiky nejen záříjových, ale věřte mi, že já dost a dost. Tato hesla byla obvyklá už dávno před zářím. Je to ve spoustě hlášení, stačí si vybrat místo. Že nepokoje nebyly na jihu Čech je nesmysl. Vždyť na Krumlov střílela artilerie! A že Němci nezradili? Děláte si srandu? Ty útoky nebyly teroristické? A jaké byly? Vy popíráte holá fakta. A to taková, že ve volbách nějakých 95% českých Němců podpořilo SdP, která měla v programu odtržení od ČSR (viz Karlovarské požadavky v DUBNU 1938 - také výmysl českých historiků?) a v Německu začaly vznikat jednotky, které tuším od 17. září vstoupily do dějin jako sudetoněmecký freikorps.

Jak byste nazval podle některých německých historiků až 150000 dobrovolníků, kteří se chystají bojovat proti vlastní zemi a dalších kolik tisíc zde provádělo špionáž, unášelo lidi za úplatu cizích agentů a terorizovalo všechny, kdo se nepodřídili? Promiňte, ale mluvíte z cesty. Nyní už jen čekám, že činnost freikorpsu označíte za národně osvobozenecký boj, a bude.

TOMAS-KRYSTLIK [2011-09-23 13:27:12]: Ona i čeština asi vznikala sloučením nářečí. Ale ostře nesouhlasím, že se germánské jazyky vyvíjely jinak. Germán nerovná se Němec. Mezi germánské jazyky patří např. i angličtina, či švédština a další. Jen rozdíly mezi jazyky jsou větší, než u Slovanů - rozhodně se snáz domluví Čech s Bulharem, než Němec se Švédem.
Nejsem fundovaný lingvista, ale na vzniku dnešní slovenštiny se vlastně shodujeme a existuje i pojem protogermánština, jako u nás praslovanština. I na tom, že jazyk není jediným znakem národa, těch znaků je víc, ale jazyk patří mezi ty výrazné.
Jinak, co se týče způsobu myšlení (mentální blízkost), tak možná nemáme bližší národ, než Němce. Asi pro těch 300 let, kdy jsme byli součástí Rakouska. I přes to, že jinak jsme úplně rozdílní a dějiny česko-německých vztahů nejsou ničím jiným, než tisíc let trvajícím, vzájemném napadáním.

VLK [2011-09-23 09:29:24]: Znakem národa nemusí být jazyk. Z dialektů slovanštiny se vytvořily jednotlivé jazyky, tedy slovanština se rozpadla. U Němců tomu bylo naopak: z jednotlivých germánských dialektů se vytvořil jeden jazyk. Výjimka: holadština (vlámština) je německý dialekt Plattdeutsch (Niederdeutsch), ale Holanďané se necítí být Němci. Štúr převzal flexi ze středoslovenského dialektu a kompletní slovní zásobu tehdejší čestiny. Proto rozumíme Slovákům lépe než jiným slovanským národům. Mentálně jsou Slováci Čechům ale mnohem vzdálenější než sudetští Němci, Rakušané nebo Bavoři.